K míčovým hrám to však sympatickou tmavovlásku táhlo už mnohem dříve. „Už jako malá jsem s klukama před barákem pořád hrála fotbal. Od dvanácti let jsem dělala atletiku, v šestnácti šla hrát fotbal do FC Furth im Wald, abych se po dvou letech znovu vrátila k atletice. Nyní trénuji dorostenky a k tomu mám nohejbal,“ říká .

Začátky jedné z mála, možná dokonce vůbec jediné nohejbalistky na okrese, snadné nebyly. „Zpočátku to byl boj. Kolem samí chlapi, dost jsem se styděla a nechtěla jsem se ztrapnit. Ale všichni byli super,“ vzpomíná. Také soupeři to prý na ni zkraje zkoušeli a dodnes zkouší častěji, než na ostatní kolegy v týmu, ale s tím se dokáže vyrovnat. Bere i kritiku od spoluhráčů. „Chlapi jsou vůči mně shovívaví, ale za chybu dostanu vynadáno stejně, jako kdokoli jiný. A to je dobře, člověk musí přijímat chválu, ale i pokárání,“ míní.

´Fotbal přes šňůru´, mezinárodně Footballtenis, s nímž jako první na světě přišli v roce 1922 fotbalisté Slavie Praha, hraje Petra za Babylon. Za domácí půdu proto považuje vyhlášené kurty u známé hospůdky Sauna.

Za rok a půl, co se tomuto míčovému kolektivnímu sportu věnuje, už má za sebou několik úspěchů. „Jezdíme na vesnické turnaje, takže nic velkého. Ale pokaždé, když skončíme do třetího místa, tak mě to potěší,“ dodává.