Jeho jméno je úzce spjato se Základní školou v Mrákově, kde celý svůj aktivní život působil, ať již jako vychovatel, než vystudoval pedagogickou fakultu, později jako učitel a ředitel. Jeho jméno je také známo mezi sportovci, zvláště mezi domažlickými košíkáři. Léta hrával basketbal a také dlouhou dobu trénoval. Určitě si na jeho články vzpomenou i čtenáři Domažlických novin, kam léta přispíval. Dovolte mně, jako jeho kamarádovi, malou osobní vzpomínku.

Od malička jsem s Jirkou vyrůstal v Máchově ulici – v Domažlicích na Habeši. Měli jsme partu kamarádů, já byl nejmladší, ale brali mě jako rovnocenného člena. U Vorlíčků bylo naše sportovní a kulturní místo. Hrál se tam tenis, ping-pong, šachy, ale také se hrálo loutkové divadlo. V ulici nebo na louce (na dnešním Balíkově) se hrával fotbal. V naší ulici měl tenkrát aerovku pouze pan učitel Lojda, a on, když v neděli projel, věděli jsme, že nikdo jiný nás celý týden rušit nebude. Ani pan Benedikt, který jezdil na mopedu, nám nevadil. Nevím, že by ještě někdo další v ulici měl tenkrát motorové vozidlo. Turnaje se hrávaly často, skoro každá ulice měla fotbalové mužstvo. Také se jezdilo s partou na kolech. U žádné sportovní akce Jirka nikdy nechyběl. Později hrával závodně fotbal v obraně za Draženov, Stráž a Mrákov.

Jirko, byl jsi sportovec, skalní příznivec Slavie, kamarád, a hlavně hodný člověk. Nejen rodině, mně, ale všem, kteří Tě znali, budeš moc chybět. Bylo pro mne ctí být Tvým celoživotním kamarádem. Čest Tvojí památce! Autor: Stanislav Kitzberger