Je to jako na houpačce. V roce 2019 forma jako hrom, triumfy na mistrovství světa a stanovení nových světových rekordů. V reakci na to vyhlášení nejlepším sportovcem domažlického okresu za zmíněný kalendářní rok.

V roce 2020 ani jeden závod, smutné sledování ubývající soutěžní kondice a nekonečné vyhlížení alespoň příslibu zahájení závodní sezony.

Jak je to možné?

Odpověď je banálně jednoduchá. Vinu za přechod od mantinelu k mantinelu nenese ani samotná závodnice v silovém trojboji Jana Kaas, ani její trenér, kterým je manžel Tomáš, ale zloduchem je neviditelný úhlavní nepřítel jakéhokoliv sportování na celém světě Covid-19.

Kvůli nekompromisním vládním opatřením proti jeho šíření se totiž nekonal žádný trojbojařský šampionát v tuzemsku ani v zahraničí, na který by domažlická závodnice z klubu IronBulls mohla vyrazit.

Prostě máme tu sportovní dobu vyvrácenou z pantů…

Teprve v prosinci 2020 jste přebrala ocenění za nejlepšího sportovce Domažlicka 2019. Co pro vás toto ocenění znamená?

Ocenění si velice vážím, protože náš sport je stále brán jako okrajový, bez zájmu médií a sponzorů. Proto je velice těžké se dostat na takovou úroveň sám bez podpory. Velice si cením toho, že Sportovní unie okresu Domažlice ocenila naší práci, dřinu a úsilí, kterou jsme já i můj tým vynaložila v cestě za titulem mistryně světa a překonání několika světových rekordů.

Kvůli proticovidovým opatřením se posouval termín slavnostního vyhlášení ankety z března na říjen a nakonec nemohlo proběhnout vůbec. Ocenění vyhodnoceným sportovcům pak předávali až v prosinci 2020 starostové obcí, které reprezentují. Co si o tom myslíte?

Mělo to své plusy i minusy. Minusy samozřejmě v tom, že je již jakýmsi zvykem, že taková akce je spojená s velkou kulturní událostí, na kterou jsme se hodně těšili. Ale na druhou stranu veliké plus vidím v tom, že předání ocenění přímo z rukou našeho pana starosty tak proběhlo ve velice osobním a přátelském duchu, který by se na tak veliké akci ztratil. Bylo doslova cítit, že domažlický pan starosta Zdeněk Novák má opravdu upřímnou radost z mých úspěchů.

Jak tedy v kontextu té úspěšné předchozí hodnotíte následující sezonu 2020, kterou tvrdě poznamenala omezení proti covidu?

Sezonu 2020 jsme započali vlastně již koncem roku 2019 a první zastávkou mělo být mistrovství České republiky naplánované na duben. Dále pak mistrovství Evropy v květnu. Díky tomu, že jsem v listopadu 2019 vynechala mistrovství republiky v mrtvém tahu, tak jsem již koncem února, tedy přibližně v půlce přípravy na evropský šampionát, tréninkově dávala výkony shodné s mými nejlepšími na Mistrovství světa 2019. Nutno podotknout, že v tréninku vždy ve všech disciplínách dávám o asi dvacet kilogramů méně než pak na soutěži. Teď jsem již v tréninku lehce zvedala v podstatě svoje světové rekordy ze soutěže a na vrchol jarní sezony, tedy mistrovství Evropy, jsem se opravdu těšila.

Bohužel pak přišel první lockdown…

Ano, přišlo zrušení jarních soutěží a jejich nejistý posun v kalendáři. Protože jsem si od MS 2019 v podstatě neodpočinula, rozhodli jsme se v přípravě nepokračovat. Jelikož neumíme věci dělat jen tak na půl a do každé přípravy jdeme na sto procent s vidinou jasného cíle, nakonec jsme se rozhodli celou sezonu 2020 vynechat úplně, protože jasný cíl prostě nebyl. Nejde se připravovat na vrcholové úrovni na soutěž, o které ani sám pořadatel neví, zda nebude díky vládním opatřením opět zrušena. Mistrovství republiky bylo nakonec opravdu úplně zrušeno a ME se uspořádalo v říjnu, ale s tím, že spousta států stejně na soutěž díky jejich opatřením spojených s koronavirem nemohla odcestovat. Celý šampionát to tak poznamenalo velice slabou účastí. Své výkony chci vždy poměřovat s těmi nejlepšími závodníky, a když ti nejlepší nemůžou na soutěž přicestovat, tak s kým se chcete poměřovat? Nejsem sběratelkou medailí bez boje.

Mrzí vás tedy více neúčast na konaném mistrovství Evropy nebo úplné zrušení světového šampionátu?

Nejvíce mne samozřejmě mrzí zrušené mistrovství světa, které mělo proběhnout v Kanadě. To bylo zrušeno bez náhrady.

Jak vidíte fungování vašeho sportu i sportu obecně v roce 2021?

Vidím to velice skepticky. Kvůli vládním opatřením máme stále zavřené sportoviště. Jsme již několik měsíců bez tréninku a provizorní kalendář soutěží je sice vypsán, ale jak říkám, je pouze provizorní, protože nikdo neví, co bude. Proto i naší účast na soutěžích v roce 2021 vidím podobně jako minulý rok.

Jak obtížné je dostat se zpátky na vrcholovou úroveň po takové době bez tréninku?

Vypracovat se zpět na výkony, které by mě uspokojily, není vůbec snadné. Je to běh na dlouhou trať a jakékoliv zkrácení si cesty za špičkovými výkony by přinesly jen zranění. Návrat na vrchol prostě nejde uspěchat.

Jak jste strávila Vánoce a Silvestra? Musíte vzhledem ke svému sportu i v tuto dobu dodržovat nějaká omezení v jídelníčku?

Díky bohu se nás na konci roku zase až tak protikoronavirová opatření nedotkla, protože Vánoce a Silvestra trávíme vždy pouze v úzkém rodinném kruhu. Omezení v jídelníčku se letos kvůli již zmíněné sportovní situaci nekonala, což je alespoň jediný důvod k úsměvu ve zpackané sezoně Jiné roky si musím hlídat váhu kvůli váhovým kategoriím, do kterých mám v plánu v závodech nastoupit.

Takže ani nevíte, kdy a jak bude probíhat vaše příprava v letošním roce?

Příprava zatím není možná z důvodu uzavřených posiloven a nejistému kalendáři. Takže máte pravdu, nevím…

Můžete mít v této době nějaké sportovní plány a cíle?

Teď nemám žádné. Je to stále to samé – do budoucna se nedá nic předvídat…

Co se vám v poslední době alespoň povedlo v soukromém životě?

Koronavirus a stop soutěží má i svá pozitiva v tom, že díky zrušení našich sportovních aktivit máme s Tomášem více času na sebe a náš rodinný život. Můžeme si trochu v jinak hektických poměrech oddechnout a zaměřit se i na jiné věci než je jen práce a sport.

A co byste si nejvíce přála v letošním roce?

Přála bych si samozřejmě, aby se vše letos nahodilo do starých zajetých kolejí před virem a začali jsme opět trénovat. Přece jenom je to neodmyslitelná součást našeho života. Dalo by se říci náš životní styl. Celou situaci ale nebereme nijak tragicky a momentálně jsme spíše smíření s tím, že do sportovní činnosti se naplno vrátíme nejspíše až v roce 2022. Přála bych si, aby hlavně všichni, nejen naši nejbližší, zůstali zdraví, a co nejméně se jich dotkly veškeré vládní restrikce, a to hlavně po ekonomické stránce.