Václave, ve Kdyni se za mého mládí hrál jen fotbal, stolní tenis, maximálně se chodilo střílet ze vzduchovky do Elitexu. Jak to, že tebe uchvátily kuželky? Ty hrál z mladých snad jen Viktor Pytlík a i on to měl napůl s fotbalem…
„Kuželky hrál už můj otec, a jak už to ve sportu bývá, asi se to dědí. Se mnou s kuželkami začínali i Filip Löffelmann, Martim Pejčoch a Jirka Piskáček. Všichni jsme u kuželek zůstali. Filip hraje za Kdyni B, Jirka hraje pražský přebor a Martin působí v I. lize mužů za Jiskru Kovářskou."

Dělat stejný sport jako vlastní táta nebývá snadné. Neštvaly tě občas jeho „rady" tak, že jsi chtěl s kuželkami seknout?
„Snadné to určitě není, ale také jsme si užili dost srandy. Ještě když jsme hráli spolu, tak jsme samozřejmě závodili mezi sebou, kdo hodí víc. A skončit? O tom jsem nikdy nepřemýšlel."

Táta je prý levák, cože ty házíš pravou? A mají to leváci těžší, nebo na tom nezáleží?
„Táta je levák, hází levou. Já jsem pravák, házím pravou. Myslím, že je jedno, jakou rukou házíš, hlavně když ti to jde."

Když vidím, jak se v divizi trápily nebo trápí Újezd Sv. Kříže a Holýšov, teprve mi dochází, co jste ve Kdyni dokázali, když se vám povedlo postoupit z divize… Co bylo těžší, postoupit, nebo udržet se první sezonu v lize?
„Třetí, druhé a první místo v divizi asi hovoří jasně. Divizí jsme prošli, ale potom přišlo peklo udržet se první rok v lize. Dlouho to vypadalo, že to bude nad naše síly, ale dokázali jsme to."

Můžeš přiblížit, jak vypadá tvůj trénink, a máš nějaký rituál před zápasem?
„Trénuji minimálně jednou týdně, většinou s Davidem Machálkem. Někdy hrajeme 100 HS nebo 120 HS, samozřejmě o pivo. A rituál? Žádné alkoholové dýchánky a jiné neřesti před zápasem."

Máš spočteno, kolik kilogramů „nazvedáš" při hodech koulí během jednoho zápasu? Bolí pak ruka?
„Při zápase se odhází skoro až čtyři sta kilogramů. Ruka tě nebolí, pokud pravidelně trénuješ. Ale vynecháš pár tréninků a únava se dostaví."

Ve Kdyni hrajete ligu už druhou sezonu. Poprvé jste hráli o záchranu, teď jste v horní polovině tabulky. V čem jste se tak zlepšili?
„První rok jsme platili nováčkovskou daň. Každý si na nás věřil, navíc jsme měli problém srovnat se z přechodu ze 100 HS na 120 HS. Letošní sezonu jsme začali na výbornou, když jsme po podzimu přezimovali na ´bedně´, čili třetí. A zlepšení? Trochu jsme změnili sestavu a naučili jsme se hrát také o dílčí body na drahách, které jsou velmi důležité."

Je nějaký rozdíl mezi loňskou a letošní III. ligou?
„Rozdíl asi není. Do každé nové sezony, pokud nejsi přímo favoritem, jdeš s cílem hlavně se udržet. Samozřejmě umístění na špici tabulky potěší."

Jaké máš vlastně plány do budoucna, co se týče kuželek?
„Jelikož jsem se stal přeborníkem okresu, tak bych se chtěl dobře umístit na mistrovství kraje. Jasně, že bych si rád zahrál na ´republice´. A co se týče ligy? Rád bych postoupil do II. ligy."

Jeden čas jsi vedle kuželek hrál i bowling. Proč už ho nehraješ?
„Bowling není špatnej, ale asi dost rozhodí pohyb v kuželkách. Navíc mě to nějak omrzelo. Přece jen mě ty kuželky táhnou nějak víc."

Nemohu se nezeptat na tvoji svatbu. Bylo těžké přemluvit nastávající, že svatba bude na kuželně? Měli jste nějaké speciální zatahování?
„Byl to takový spontánní nápad obou. Kuželky máme rádi oba, takže nebyl žádný problém. A zatahování úplně nenávidíme, takže jsme přijeli, zamkli a fertig. Jo, užili jsme si to!" (smích)

Vizitka Václava Kuželíka:

Narodil se 30. září 1981 v Domažlicích a celý život bydlí ve Kdyni. Nedávno se oženil. Vyučil se automechanikem a pracuje jako údržbář v APM. Rád jezdí na kole, ale také si rád zajede v létě na motocross. Oblíbené pití: je pivař takže Plzeň. Oblíbené jídlo: svíčková od tchýně a samozřejmě dobrý kus masa. Kuželky hraje 20 let. Asi před sedmi lety si zahrál v Holýšově III. ligu mužů, kde působil dva roky. Poté se vrátil do Kdyně, kde přispěl k vítězství a postupu do divize a do III. ligy.