„Dnes už ani nevím, kolik jsme postavili, tedy kolik táta postavil minikár. Asi tak osm, deset. Jezdívali jsme tehdejší západočeský pohár se závody na Hrádku či tady ve Kdyni na Korábu. Společně např. s domažlickými bratry Mrkosovými či holkami Hofmeisterovic jsme jezdili i do Karlových Varů a tak.“
Později vám už jezdit z kopce nestačilo?
Na nějakou dobu jsme s minikárami přestali. A když jsem si udělal řidičák, začali jsme s rallyekrosem. Postavili jsme s tátou první auto, to byla VW Jetta . Všelijak jsme ji upravovali, uřízli jsme jí zadek, dávali kotoučové brzdy. Prostě jsme si s ní hráli. Tzv. strkros v Černovicích jsme už nezažili, ale jezdívali jsme do Losiné, do Vysočan u Boru a samozřejmě na tehdy nově postavenou trať v Domažlicích.
Ale rallyekros byla pro vás ´jen´ přestupní stanice…
Po čase jsme začali s historiky. Postavili jsme první tisícovku, se kterou táta začal jezdit soutěž pravidelnosti. To ještě nebyl závoďák. Pak jsme postavili druhou tisícovku, s tou teď závodím já. A pak erko,´se kterým jezdí táta. Ale už takyrallye historiků. A před dvěma lety jsme dali dohromady ´stodesítku esko´ pro Romana na rallyekros.
Už jste tedy lecos vyzkoušel. Je historic rallye to pravé, nebo myslíte na nějakou další změnu?
Myslím, že je to už to pravé. Historici mají své kouzlo. Jsou to opravdické ostré závody, navíc je to o tom, že s tím autem jsem na trati sám. V ralyckrosu to bylo jiné. Občas o mě někdo zastavil a pak s tím byla spousta práce. A v té době, kdy jsme s rallyekrosem končili, to nebylo vždy jen o závodění, ale o přežití. Být v bezpečí vyžadovalo vydařený start a všem ujet.
Teď tedy stejně jako táta jezdíte historic rallye. Jak se vám daří?
Loni jsme byli v českomoravském poháru s tisícovkou druzí a s erkem se jelo jen pár závodů. Letos jedeme z každého seriálu jen pár závodů. Žádný seriál, kterých je letos více, nejedeme celý. Vybíráme si jen pár hezkých soutěží, protože jezdíme opravdu jen pro zábavu. Před nedávnem jsme jeli klatovskou Vltavu, o týden později jsme jeli na Bohemce i když tam to bylo jen historic show bez měření času. Ale stálo to za to, Třicetikilomerové rychlostky, ta poslední dokonce 40 km dlouhá. Užili jsme si to. Je to opravdu hezký. Škola života. Pěkné svezení na zavřené trati. I když jsem z toho měl na začátku trochu strach, nebylo to tak hrozné . Chce to se soustředit a vydržet. Další soutěž máme naplánovanou až na srpen Prachatice.
Kolik práce představuje stavba závodního historického vozu?
Dva roky práce. Tedy po odpolednech a po víkendech. A kolik na to padlo aut? Ta moje tisícovka je defakto jedno auto. Koupili jsme ho v dost dobrém stavu. Z Kolovče.
Je to jako stavba normálního závoďáku? Tedy začít tím, že se vše rozebere do posledního šroubku?
Je to ještě horší, protože se všechno musí navíc i očistit. Je to ale naše velká vášeň.
Vaše auto je modré a tahle barva mu opravdu sluší. Věděl jste od začátku, že to tak bude?
Chtěl jsem od začátku modrou, aby na tom vynikly všechny ty chromy. A navíc k ní tíhnu. Když jsme ale dělali tátovo ´erko´, chtěli jsme, aby bylo jiné. A tak je bílé. Oběma design dělal klatovský Pepa Holý, který zároveň dělá tátovi spolujezdce.
Jak došlo k tomu, že jste pro tátu stavěli další auto. Bylo mu líto, že nezávodí?
Ale on závodil v té pravidelnosti. On měl vlasně první auto a začal s historiky. A když bylo hotové první závodní auto a bylo doma i erko, začali jsme stavět. A to bylo to samé. Další dva roky práce.
Vaše auta jsou veteráni. Nemáte strach s nimi závodit? Nebylo by to lepší s nějakým novejším vozem?
Ke každému autu přistupuji s respektem. Člověk si toho váží a je jedno, jestli je nové nebo staré a kolik stálo. Je to naše auto a za ním spousta práce. Nás i našich kamarádů. To nejde zahodit jen kvůli jedné vteřině. I když vyhrávat je příjemné. Třeba nedávno na Vltavě jsme vyhráli svoji třídu. Ale dva týdny před tím jsem dávali do tisícovky nový motor, který jsme po týdnu zase vyndali, protože jsme měli propálený píst. takže jsme prosili ten starý, aby to s námi vydržel . A stalo se. A když vyhraješ po takových trablech, to je také moc příjemné.
