Po dvou letech absolvoval Milan Anderle z oddílu karate Jiskry Domažlice opět závody, a to v rámci čtvrtého ročníku Chodského poháru v domažlické sportovní hale. A slavil úspěšný návrat, když v kumite mezi muži obsadil druhé místo. S domažlickým karatistou jsme si povídali nejen o jeho návratu na tatami.

Závody jste absolvoval po dvou letech. Proč jste nezávodil dříve?
„Před dvěma lety jsem si rozsekl nohu o loket soupeře a dva měsíce jsem chodil o berlích, protože jsem nesměl na nohu došlápnout. Následně jsem se stal rozhodčím ještě s dalšími dvěma kamarády z oddílu. Do té doby byla většina rozhodčích z Plzně, a byl tak problém, co se týče nestrannosti při posuzování a udělování bodů. V současné době má náš oddíl už šest rozhodčích a závody jsou o něčem jiném, co se týče kvality a úrovně. Na Chodském poháru jsem dělal také rozhodčího, ale vzhledem k tomu, že to bylo doma, tak jsem se rozhodl absolvovat soutěž v kumite."

Skončil jste nakonec druhý, takže spokojenost?
„Určitě. Naše kategorie byla tentokrát relativně dobře obsazená, a že jsem se dostal až do finále, je pro mě super výsledek. V něm mě čekal ostřílený borec z Karlovarska Mirek Boguský, který potvrdil své kvality a zaslouženě zvítězil. Já jsem byl rád, že jsem proti němu získal alespoň bod. Dopoledne jsem dělal rozhodčího a pak jsem závodil. Byl jsem celý rozsezený, takže nohy se z počátku nechtěly moc hýbat. Navíc jsem kdysi začínal závodit až v mužích, z nichž většina závodila už v mládežnických kategoriích, kde získali řadu zkušeností, a pro mě je tak docela těžké se proti nim prosadit."

Jste rozhodčím, která kategorie se nejhůře posuzuje?
„Určitě nejmenší karatisté , tedy děti. Oni totiž většinou cvičí stejně. Musíte pozorně koukat, vnímat ty nejmenší chybičky, detaily. Ne vždy jsou rodiče nebo trenéři spokojení, ale jako rozhodčí se nemůžu zavděčit všem."

Prozraďte divákům, co vše jako rozhodčí hodnotíte?
„V kategorii kata, což je sestava technik – boj proti stínovému bojovníkovi, se hodnotí několik kritérií. Je důležité, jestli závodníci ví, jak po sobě následují jednotlivé techniky, což je především u dětí základ. Dále se hodnotí rychlost, správně povedená technika, práce svalů (zpevnění v závěru techniky), rytmus boje a dýchání. V kumite, zápasu dvou bojovníků, se zápolí především údery a kopy. V mládežnických kategoriích je povolen lehký kontakt do středních částí těla a na hlavu bez kontaktu, u chlapů je povolen naopak plný kontakt a lehký úder na hlavu. Závodník může použít i kop, ale nesmí soupeři urazit hlavu. Nejvíce bodované jsou kopy na hlavu a údery na ležícího bojovníka po podmetu."

Co vás přivedlo ke karate?
„Byl to můj kamarád, se kterým jsem chodil do školy od první třídy. Před jedenácti lety za mnou přišel, jestli nechci vyzkoušet karate. Když jsem přišel na první trénink, čekal jsem, že se budeme hned učit kopy jako dělá Van Damme, ale opak byl pravdou. Trenér Zdeněk Kubalík nás učil základní techniky, což mě zpočátku moc nebavilo, ale nakonec mě karate chytlo a dělám ho dodnes. Rozvijí mě po fyzické i psychické stránce. Navíc v oddíle jsme výborná parta."

Jak trávíte volný čas?
„Přes týden studuji v Plzni, takže po škole chodím do posilovny nebo trénuji allkampf-jitsu, což je sebeobranný systém německé armády. Měl jsem možnost trénovat karate v Plzni, navštívil jsem tam snad všechny kluby, ale bohužel jsem zjistil, že ´plzeňské´ pojetí karate se poněkud liší od ´ domažlického´." Autor: Karel Fait

Vizitka Milana Anderleho:

Věk: 21. Povolání: student. Koníčky: bojová umění a příroda. Oblíbené jídlo: čína. Pití: zelený čaj. Sportovní vzor: Zdeněk Kubalík. Film: Krvavý sport s Van Dammem. Muzika: rock a metal.