Česká republika získala zlatou medaili zásluhou judisty Lukáše Krpálka. Byl pro vás hlavním adeptem na zlato?
„Lukáš měl velmi těžký los. V jeho hmotnostní kategorii nebyl jasný favorit. Kategorii do 100 kg mohlo vyhrát deset judistů. Lukáš neměl svůj rok kvůli zraněním, což se podepsalo i na výsledku z mistrovství světa. Jenže měl dvě velké motivace k zisku medaile – svého několikaměsíčního syna Toníka a slib, že bude bojovat i za tragicky zesnulého kamaráda z reprezentace Sašu Jurečku."

Jak jste prožíval jeho tažení za zlatem?
„Jeho cesta za zlatem začala s Portugalcem Fonsecou, který je přesně ten typ, které ´Krpi´ nemá rád – malý a podsaditý. Byl to infarktový zápas, protože ještě 22 vteřin před koncem Lukáš prohrával. Ale pak se na tatami objevil starý dobrý ´Krpi´ – bojovník. On se takto pere, rozjíždí se pomalu… Soupeři jej znají a ví, že pokud jej neporazí do dvou minut, nezbydou jim další síly. Nejtěžším utkáním bylo bezesporu to s Francouzem Maretem. Ten jej v minulosti čtyřikrát porazil, zatímco Lukáš jeho dvakrát. Oba se velmi dobře znají. Když Lukáš Mareta porazil, bylo jasné, že má skvělou formu. To už jsem začal věřit ve zlatou."

Co podle vás tento úspěch přinese českému judu?
„Medaile z olympiády je snem pro každý sport. A zlatá je ta, která je navždy zapsaná v historii. Pro sport, jako je judo, obzvlášť. Ale nechci tvrdit, že jsme malým sportem. Judo patří v Evropě k velmi oblíbeným sportům. A díky ´Krpiho´ zlaté medaili se stane i u nás. Dnes se o judu mluví v médiích, Lukáš, ale i další olympionici – Pavel Petřikov (kterého se nám možná podaří dostat na náš judistický tábor), Jaromír Ježek a nakonec Lukáš Krpálek se pro mladé sportovce stanou velkými vzory. Budou chtít být hrdinové, vítězové a lidé, jako oni. Lukáš se ve svém rozhovoru s Lucií Výbornou zmínil o duchu fair play v našem sportu. Rodiče a judisté tuto stránku našeho sportu znají. A myslím, že to patří mezi pozitivní prvky našeho sportu."

Znáte Lukáše osobně? Jaký je ve skutečnosti člověk, potažmo sportovec?
„Pohybuji se v judu dlouho. Osobně Lukáše znám stejně jako ostatní reprezentanty. Mezi touto elitou vládne neskutečně kamarádský duch. Zapomeňte na takové ty scénky, které vidíme v boxu MMI a v podobných bojových sportech.
Lukáš je strašně skromný kluk. Obyčejný, se kterým si na rybách popovídáte o všem možném. Teď staví dům a je to pro něj relax. Baví ho rybaření, rád jí a zbožňuje svoji rodinu.
Pamatuji si, když začal být jako úspěšný judista oslovován v rozhovorech, že byl noční můrou každého reportéra. Byl hrozně tichý a dostat z něj slovo bylo těžké. Ale naučil se být otevřený. Ale jeho skromnost z něj čiší. Mezi světovými judisty je velmi oblíbený. A jeho ´závazek´ k Sašovi Jurečkovi jenom potvrzuje velikost jeho srdce.
Ještě si pamatuji na to, že jsem jako sportovní ředitel musel rozhodnout v neprospěch USK Praha, za který startoval v extralize. Byl tenkrát hodně naštvaný, ale zase ukázal, že je velký srdcař, a na náš vztah to nemělo žádný negativní vliv."

Jak hodnotíte celkově vystoupení českých judistů na olympijských hrách?
„O Lukášově zlatu není třeba mluvit. To je prostě zlato.
Pavel Petřikov nebyl přímo favoritem na medaili, ale chtěl se dostat alespoň na sedmé místo. Bohužel on i Jaromír Ježek měli velmi těžký los. To znamená, že je čekali soupeři, kteří ve světovém ranking listu stáli velmi vysoko.
Dá se říct, že největším smolařem byl Jaromír Ježek, pro kterého start na olympijských hrách byl rozlučkou s reprezentační kariérou. Jeho první utkání bylo velmi pěkné. Byl lepším soupeřem, ale chybělo mu opravdu to příslovečné štěstí. Ohodnocení technik jeho soupeře a i jeho vlastních bylo vždy ´na hraně´.
Nesmím ale zapomenout na další členy naší olympijské výpravy. Patří k nim reprezentační trenér Petr Lacina, který je i přes svůj nízký věk ve světě velmi uznávaným trenérem. Doktor výpravy MUDr. Vladimír Heinz je zase členem lékařské komise Světové federace juda. A asi největším úspěchem je nominace českého rozhodčího Vladimíra Hnidky, který se kvalifikoval mezi čtrnáct rozhodčích z celého světa, kteří rozhodovali judo na olympijských hrách v Riu.
Když to shrnu, neznám úspěšnější českou výpravu."