Osmačtyřicetiletý Josef a sedmnáctiletý Matyáš se vedle sebe na palubovce objevili zhruba čtyři minuty. „Trenér nás tam spolu nechal chvilku, protože já jsem pomalejší a Matyáš ještě nemá zkušenosti,“ vysvětlil Josef Prettl, který je v basketbalové Jiskře Domažlice šéftrenérem mládeže.

Zápas v Příbrami byl pro Jiskru hodně důležitý, protože oběma týmům jde o záchranu ve druhé lize. Domažlice vyhrály 85:84.

Nutno podotknout, že v jednom mužstvu si Josef a Matyáš Prettlovi zahráli už v krajském přeboru za B tým Jiskry Domažlice. „Už jsem nedoufal, že ve 48 letech nastoupím ve druhé lize. Proto je cennější, že k tomu došlo ve vyšší soutěži,“ potěšilo Josefa Prettla.

Tomu, že si otec se synem zahráli, napomohla rozsáhlá absence podkošových hráčů. „V A týmu jsem nastoupil po sedmi letech. Nepřipravovalo se to dlouho, byl to víceméně spontánní nápad trenéra Štípka a pana Budky (předseda oddílu, pozn. aut.). Jelikož se snažím udržovat v kondici, tak jsem řekl, že do toho půjdu,“ popsal Josef Prettl.

„Věděl jsem, že týmu až tak nepomůžu, ale šlo o to, aby ostatní trochu pošetřili síly, protože nás bylo opravdu málo,“ dodal.

Basketbalový míč. Ilustrační foto.
Basketbalisté Domažlic vyhráli v Příbrami klíčový zápas sezony

Josef Prettl se stal nejstarším basketbalistou, který za Jiskru nastoupil v první či druhé lize. „Příjemný pocit je to v tom, že jsem si v tomto věku dokázal udržet kondici a že jsem mohl hrát druhou ligu. Na druhou stranu jsem si velice rychle uvědomil, že už na to člověk nemá hlavně rychlostně. Pod košem jsem mohl uplatnit zkušenosti, ale když se musí přebíhat tam a zpět v poměrně velké rychlosti, tak jsem zjistil, že na to rychlostně nemám,“ uvedl Josef Prettl.

Zahrát si se synem je podle něj sen každého otce, který někdy sportoval a jehož syn jde v tátových šlépějích ve stejném sportu.

Pochopitelnou radost měli Matyáš Prettl. „Nevěřil jsem, že se nám to povede ve druhé lize, protože táta už má svůj věk,“ přiznal basketbalista Domažlic, kterému v prosinci bylo 17 let.

Na palubovce se prý vztah otec-syn stíral. „Na palubovce na sebe mluvíte, ale vnímáte to týmově a pomáháte si, takže není čas přemýšlet nad tím, kdo je kdo. Na to byl čas, až když jsem si sedl na lavičku. To jsem si přehrával situace, jestli jsem je vyřešil správně a jestli jsem toho moc nepokazil, aby táta mohl být na mě, v uvozovkách, hrdý,“ svěřil se Matyáš Prettl.

Reakce spoluhráčů byly pozitivní a s dávkou humoru. „Před zápasem od nich padlo pár vtípků, ale všechno v dobrém,“ uzavřel s úsměvem Matyáš Prettl.

Basketbalový míč. Ilustrační foto.
Oslabená Jiskra uhrála v derby s Klatovy jednu výhru