Podruhé na olympijském tenisovém turnaji v kariéře startuje holešovský rodák Jiří Vaněk. Po účasti na OH v Sydney se představí na olympiádě v Číně. Prostřednictvím elektronické pošty jsme se s Jirkou spojili a popovídali si nejen o účasti v Pekingu.

Los turnaje Vám na úvod přiřkl těžkého soupeře, nasazeného 13. hráče, Rusa Michajla Južného. Jak vidíte své šance?

„Michajl Južnyj je skvělý hráč. Budu muset předvést určitě vynikající výkon, abych ho mohl porazit. Nemusí mít svůj den a já naopak budu hrát skvěle a může se mi povést postoupit do 2. kola.“ Prozraďte čtenářům své dojmy po příletu do dějiště OH, čínského Pekingu. „Po příletu jsme se setkali jen se super organizaci a s úmorným horkem. Tedy spíše s obrovskou vlhkostí, kdy se člověk potí po pěti minutách venku při obyčejné chůzi. Jinak vše je tady opravdu moc hezky připravené. Tenisový areál je nádherný, stejně tak jako velký centrkurt. Bude radost si tady za sportovat.“

Jak jste se na olympiádu připravoval?

„Nějak speciálně jsem se nepřipravoval, jako ostatní sportovci, pro které je to vrchol kariéry. My tenisté máme program tak časově náročný, že ani není čas na přípravu. Týden po olympiádě nám už začíná US Open v New Yorku, takže další obrovsky turnaj. Ale jsem samozřejmě šťastný, že můžu na olympiádě reprezentovat. Je to pro mne obrovský úspěch.

Účast na OH v Číně byla Vaší letošní prioritou. A povedlo se. Co všechno jste musel odehrát, abyste se nominoval do Pekingu?

„Ano byla to pro mne priorita. Po tom, co jsem si letos zajistil účast na všech čtyřech grandslamových turnajích v hlavní soutěži, je start na olympiádě, která se koná jen jednou za čtyři roky, obrovský úspěch. Musel jsem po French open figurovat kolem 80. místa na světě, abych měl šanci se olympiády zúčastnit. Povedlo se a je to fantastické. Letos je určitě jedna z mých nejlepších sezon, jako byla ta v roce 2000, kdy jsem startoval na olympiádě v Sydney“.

Jak na Sydney vzpomínáte?

„Na Sydney mám ty nejhezčí vzpomínky. Dokonce Lukáš Konečný, náš boxer, s kterým jsem se tam seznámil, mi byl na svatbě za svědka. Měli jsme tam skvělou partu. Do Sydney se vždy rád vracím. Tenisový turnaj se totiž hraje v olympijském areálu.“

Čeho byste letos rád ještě dosáhl?

„Letos bych chtěl skončit do první stovky, abych měl zajištěnou účast na Australian open. Hlavně však zůstat bez zranění, abych se mohl pořádně připravit na další sezonu, což mi poslední tři sezony nevycházelo. Vždycky mi ´rupla´ záda a bylo po přípravě.“

Zavzpomínejte na své první tenisové krůčky.

„Začínal jsem se svým otcem v Holýšově. Sami jsme si válcovali kurty, táta mi nahazoval míčky. Nebýt jeho a mamky, určitě bych to takhle daleko nedotáhl. Podporovali mě v každém rozhodnuti, i když jsem odcházel ve 14 úplně sám do Prahy. Rodiče mému sportování strašně obětovali a já jsem jim za to nesmírně vdečný. Snažím se jim to alespoň trochu vrátit tím,že je beru občas na turnaje, jako letos do Wimbledonu.“

Kterého úspěchu si nejvíce vážíte?

„Určitě účasti na obou olympiádách a samozřejmě toho, že posledních osm let se pořád držím kolem stovky nejlepších tenistů světa, což je sen každého hráče, alespoň se jednou dostat do první stovky. Každý zápas, co vyhraji na okruhu ATP, je pro mě úspěchem.“

Chtěl jste hrát tenis odmalička nebo jste provozoval jiný sport?

"Když jsem byl malý, dělal jsem v Holýšově snad všechny sporty. Hrál jsem hokej i fotbal, běhal jsem za školu atletiku a v devět úplnou náhodou mě chytil tenis. Šlo to samo od sebe a asi to byla jediná šance, jak se někam probojovat. Dělat kolektivní sport na malém městě je strašně těžké. Vždy vás ta parta stáhne s sebou dolů, takhle jsem si to vždy vybojoval sám a o to víc si toho cením.“

Budete v Pekingu hrát i čtyřhru?

„Ne. Čtyřhru nehraji, mohly ji hrát jen dvě dvojice. a to jsou Damm s Víznerem a Berdych se Štěpánkem.“

Autor: Karel Fait