Pokud to dobře dopadne, měl by nejslavnější český žokej JOSEF VÁŇA vyrazit, podobně jako před rokem, někam za sluncem. „Potřeboval bych teď jako loni prohřát kosti někde v teple. Ale uvidíme, jestli mě manželka vůbec pustí,“ usmíval se brzy devětapadesátiletý vítěz Velké pardubické.
Měla by, jeho osmý triumf ve slavném překážkovém dostihu si pořádnou odměnu zaslouží. Málem spadl na Taxisu a o třetí výhru v řadě ho skoro připravila Sixteen s Josefem Bartošem. Váňův Tiumen se přes ní ale v cílové rovince přehnal jako vítr.

Jak z vašeho pohledu vypadal osudový okamžik na Taxisově příkopu, při němž jste málem upadl?
Cestu nám zkřížil kůň, který měl problém držet stopu, takže jsem musel hodit šipku doleva a tam byl zase jiný kůň, který měl problém při doskoku. Tiumen dopadl na hranu, ale podařilo se mu z toho vylézt. Já naštěstí nespadl.

Ale nabrali jste docela velkou ztrátu…
Na startu jsem kluky prosil, aby šestou překážku skákali rovně, ale nakonec mně to mohlo být jedno. Když se na ni chystali, já byl ještě někde na Irské lavici (pátá překážka). Ale podařilo se mi Tiumena dostat dopředu, jenže začal vadnout.

Neříkal jste si, že jste stíhací jízdu přepálil?
Říkal jsem si, že je to průser, že jsem ho moc hnal.
Ale jak jsme proběhli kolem lesa, už to byla jeho parketa. Byl na tom stejně jako loni a předloni a bylo jasné, že to asi nebude špatné.

Jen ta Sixteen v čele… Musela vás znervózňovat, nebo ne?
Honilo se mi hlavou, že tu naši bílou potvoru Sixteen (Váňa je její trenér) už asi nedoženeme. Letěla jako z praku, byla jak vyměněná. Ale na téhle distanci je zřejmě Tiumen náš nejlepší překážkový kůň.

Byl Josef Bartoš hodně zklamaný, že jste mu v cílové rovince ukázal záda?
Po doběhu jsme si jen popřáli. Myslel, že už tam je, ale nakonec sklopil ramena. U nás ve stáji je ovšem soudržnost taková, že platí: Jeden za všechny, všichni za jednoho. Kdyby vyhrál on, byl bych také nadšený.

Po slavnostním vyhlášení vás soupeři popadli a dostal jste „hobla“. Neměl jste strach, že skončíte na zemi?
Když jsem letěl poosmé nahoru, tak jsem se radši kamarádů chytnul za krk. Nevěřil jsem, že mě nepustí (směje se).

Cítíte se po dostihu hodně unaven?

Když jedete na Tiumenovi, nedá se moc o nějaké fyzické náročnosti mluvit. Jen si tak stojím a co si v duchu myslím, on udělá. Je to takové lehké svezení.

Se Železníkem jste Velkou pardubickou vyhrál čtyřikrát, s Tiumenem zatím třikrát. Můžete své dva nejslavnější koně porovnat?

Bylo by hezké, kdybychom s Tiumenem vyhráli i za rok. Čtyřikrát za sebou s jedním koněm, to se nikomu nepovedlo. A to srovnání? Železník byl hajzlík, ale Tiumen je hodný. Mohlo by na něm jet i malé dítě.

Zůstane i dál koněm jenom pro Velkou pardubickou?
Zkoušet něco jiného by byla hloupost.