K zápasu ho přivedl tatínek Zdeněk Valachovič. Stal se mu trenérem a trénuje ho i v současné době, když Honza závodí za Havlíčkův Brod.

Kdy jsi se zápasem začínal?

Začínal jsem v sedmi letech, přivedl mě k tomu tatínek. Několik let předtím se už zápasu věnoval i můj bratr Zdeněk, takže jsme zápasem žili odjakživa a mně se to moc líbilo.

Jak často trénuješ a kolik ti to zabere týdně času?

Tréninky mám čtyřikrát týdně, takže mi to spolkne skutečně velké množství času.

Obětuješ tedy zápasu hodně, neměl jsi už někdy den, kdy se ti nechtělo nic dělat?

Zápas je mým velkým koníčkem a baví mě to čím dál tím víc. Už ale byly dny, kdy se mi nechtělo a radši bych ležel doma.

V jaké kategorii soutěžíš?

Zápasím ve váhové kategorii 76 kg.

To znamená, že musíš před závody držet diety, aby jsi se dostal na správnou váhu?

Správnou stravu dodržuji celý rok, ale před závody se musí váha většinou upravit, takže jídlo postupně omezuji na saláty a podobně, a k tomu se přidává velká dávka tréninků na shození přebytečných kil.

V současné době nezávodíš za tým Holýšova, ale za Havlíčkův Brod. Je tam lepší zázemí?

Jedná se o Středisko vrcholového sportu mládeže. Jsou tam velice dobré podmínky. Připravují pro nás různá soustředění a náročnější tréninky. Také dodávají nejrůznější sportovní potřeby jako soupravy, boty, tašky, trika a podobně.

Tatínek tě hodně podporuje, když je zároveň i tvým trenérem. Jak to snáší maminka?

Mamka se stará o stravu. Když je třeba zhubnout nějaké to kilo, tak vaří saláty, masíčka. Taky pořád pere propocená trička, a to nejen z tréninků, ale i ze závodů a hlavně ze soustředění. Nejhorší je to při shazování. To musí prát každý den. Když jsem byl menší, vedla mně i bráchovi sportovní deníky, kam zapisovala všechny naše úspěchy i nezdary. Podpora je v celé rodině.

Mimo zápasu se věnuješ i fotbalu. Co tě baví víc?

Ano, hraji za dorost. Víc mě ale baví zápas, protože je to individuální sport, při kterém vím, že když dřu, tak pak můžu vděčit sobě a i trenérovi za svůj úspěch. Na druhou stranu, když něco pokazím, mohu nadávat jen sobě. Při fotbale se můžu snažit, jak chci, ale když ostatní nebudou chtít podat výkon, tak s tím nic nezmůžu. Fotbal mám ale samozřejmě také rád a snažím se být na každém zápase.

Co v zápase považuješ za svůj největší úspěch?

Už jen to, že jsem v reprezentaci je pro mě velký úspěch. Neskutečným zážitkem pro mě ale byla letošní účast na Mistrovství Evropy v Polsku ve Varšavě.

Kolik už máš doma medailí?

To ani nespočítám. Strašně moc. Každá má ale svoji cenu. Když jsem poprvé vyhrál Mistra České republiky, tak to pro mě byla vzácnost. Poté jsem tento titul získal několikrát a hned jsem měl vyšší cíle. Když jsem dostal pohár za nejtechničtějšího zápasníka v Německu, tak to pro mne bylo zase velké ocenění. Také medaile z různých mezinárodních turnajů Grand Prix jsou velmi cenné. Škoda jen, že jsem nepřivezl medaili teď z Polska, ale byl jsem nemocný a chyběla mi síla.

Máš při závodech nějakou vyloženou taktiku?

Taktika se vyvíjí podle jednotlivých soupeřů, na každého platí něco jiného. Tento sport není jen o síle, ale člověk u toho musí i přemýšlet.

Jaké závody tě v letošním roce ještě čekají?

Čeká mě ještě Mistrovství ČR družstev v Chomutově a v Havlíčkově Brodu a potom mezinárodní turnaj v Norsku a v SRN. ,

Kteří zápasníci jsou podle tebe na vysoké úrovni a jsou pro tebe tak těžcí soupeři?

Je rozdíl mezi mnou a zápasníkem, který se věnuje pouze zápasu. Já chodím ještě na Střední zdravotnickou školu v Plzni, ale kluci z východu z bývalého Sovětského svazu se čistě specializují jen na tréninky, posilovnu a utkání. Nejtěžšími soupeři jsou Ukrajinci, Rusové, Arméni a Turci.

Jaké jsou tvoje cíle do budoucna?

Vím, že mě jen zápas neuživí, proto studuji na zdravotní škole, kde bych chtěl využít svoji sílu a znalost o těle a stát se záchranářem. Také si pohrávám s myšlenkou, že bych po studiu šel zápasit do Německa jako profesionál a mohl se tam živit jako zdravotník. Cíl je jasný. Příští rok se kvalifikovat na Mistrovství Evropy, přivézt kvalitní umístění a pokud by se toto zdařilo, tak proč nepomýšlet na Mistrovství světa? Věnuji se tomu už dlouho a nechci se zápasem skončit. Díky sportu jezdím po celé Evropě, což se každému nepodaří, a mamka říká, že jsem díky tomu i velmi samostatný člověk.