"Sezonu v Příbrami hodnotím výborně díky trenérům i spoluhráčům. Makám na sobě dál, abych byl čím dál lepší. V áčku jsem byl na třech zápasech, v Brně a v Budějovicích jsem nehrál, v Praze jsem nastoupil do třetího setu a vyhráli jsme 3:1, takže můj první extraligový start byl vítězný. V Domažlicích jsem s volejbalem začínal, chlapi mě tam vzali do druhé ligy. Tato sezona tam byla výborná," říká Václav Seidl.

Jak hodnotíte reprezentační sezonu?
Ještě nám neskončila, protože v létě nás čeká mistrovství Evropy U20 v Řecku. V mládežnické reprezentaci jsem od prvního roku, co jsem v Příbrami. Postoupili jsme na Evropu, takže zatím to hodnotím výborně.

Máte jistou nominaci?
Ano.

S jakými cíli pojedete do Řecka?
Hrát co nejlepší volejbal. Můžeme jen překvapit. Chtěli bychom postoupit do semifinále a nejlépe do finále.

V Příbrami jste dva roky. Počítají s vámi od příští sezony do extraligy?
Ano. Ale ještě nevím, jestli nepůjdu hostovat do první ligy, protože je o kategorii výš než druholigové Domažlice. V první lize jsou kluci, s kterými hraju v reprezentaci. Kluci z Domažlic říkali, že bych měl jít do první ligy, abych se víc vyhrál, protože tam jsou chlapi z extraligy.

Jak jste se dostal do Příbrami?
Hrál jsem druhou ligu za Domažlice proti Příbrami B a soupeř říkal, že za Domažlice hraje nějaký mladý. Nebyla to však jediná nabídka, mohl jsem jít do Karlových Varů, kde to bylo svým zpsůobem domluvené. Ale nakonec jsem šel do Příbrami, kde chodím na střední školu. Studuju druhým rokem architekturu.

Jak jste se dostal k volejbalu?
Moje mamina i taťka ho hráli. Mamina ještě hraje za ženy Domažlic a bude hrát nadále, ale krajský přebor, protože ženy spadly z druhé ligy. Oba rodič mě vedli k volejbalu. Začínal jsem v Poběžovicích, dříve se hrála soutěž Domažlické naděje a Honzu Giebla a Ondřeje Kupilíka napadlo postavit tým Domažlic na krajský přebor kadetů. Tam jsem se rozvíjel dál. Volejbal hraju pět let.

Vypracoval jste se rychle do extraligového mužstva a mládežnické reprezentace.
První rok v Domažlicích, za první covidovou vlnu jsem vyrostl o 21 centimetrů, takže jsem měl problém s koordinací těla. Tři měsíce jsem nic nedělal, musel jsem vypustit volejbal, do školy mě také nepustili, protože se mi motala hlava, srdce to neutáhlo. Po třech čtyřech měsících jsem skončil s florbalem a řekl jsem si, že se na sto procent budu věnovat volejbalu. Ale měsíc nato jsem si natáhl vazy v kotníku, místo tříměsíční pauzy jsem začal hrát za měsíc a půl. Začal jsem hrát krajský přebor kadetů v základu a zároveň jsem se posouval do druhé ligy mužů. To mně bylo čtrnáct let. Asi mi pomohlo, že jsem si vybral volejbal a že jsem začal hrát.

Zmínil jste florbal. Dělal jste ještě jiný sport?
Sedm a půl let judo a pak jsem hrál i florbal. Pak jsem se neshodl s trenérem juda, protože jsem upřednostňoval florbal. Měl jsem jet na závody juda, ale místo toho jsem odjel na florbal, kde mě kluci potřebovali. Což trenéra naštvalo a řekl mi, že na další trénink nemusím chodit.