Rodačka z Postřekova se na běh na lyžích dala až ve dvaceti letech při studiu na vysoké škole v Plzni, kde se seznámila s trenérem Vladislavem Razýmem ml. Předtím se Kateřina Razýmová, dříve Beroušková, věnovala atletice, hlavně běhu do vrchu. V bílé stopě se členka Sport Clubu Plzeň rychle prosadila do domácí špičky a v roce 2018 se bez podpory reprezentace probojovala na olympiádu v jihokorejském Pchjongčchangu. Mimo to se stala inženýrkou ekonomie, vdala se a s manželem si postavili dům. Do sezony pak vlétla jako kometa a ve Světovém poháru se pětkrát probojovala do elitní desítky a zaslouženě se stala českou jedničkou. Což potvrdila ziskem dvou českých titulů. Ve Světovém poháru skončila 28., když v hodnocení jen distančních disciplín byla 20.

Má tedy po životní sezoně, která ji senzačně vystřelila mezi světové top závodnice.

„Pandemie nám předčasně ukončila sezonu. Zrušili závody v zámoří, kde jsem zatím nikdy nestartovala, ale šlo o správné rozhodnutí. Spíš bych čekala, že to zruší dřív. Teď mám obavy jet navštívit rodiče, chybí mi setkávání s kamarády, ale jinak bych stejně měla volnější program,“ hlásila královna bílé stopy z obce u Plzně, kde s manželem a trenérem v jedné osobě Vladislavem Razýmem žijí.

Čemu se momentálně věnujete?

Dělám věci kolem domku, na zahradě, uklízím, doháním resty a k tomu si zacvičím nebo jdu běhat, protože úplně bez pohybu bych nevydržela. Možná bych po sezoně měla choutky vyrazit na nákupy, což nyní nejde, a alespoň tak ušetřím (úsměv).

A po odloučení kvůli cestování po závodech si užíváte společnosti manžela.

László (přezdívka Vladislava Razýma ml.) sice pracuje z domova, jenže vyvíjí programy a aplikace pro sportování pod střechou, třeba pro trénink na cyklotrenažerech, a v nynější krizi je hodně vytížený. Což musím respektovat.

Nemáte chuť se zapojit do aktivit na internetu, kde špičkoví sportovci radí, jak si cvičením zpříjemnit nucený pobyt doma?

Nejsem extrovertní typ člověka, abych se na internetu nějak pravidelně prezentovala. Zapojila jsem se do výroby roušek, stříhala jsem látku, do pomoci pro seniory, ale jinak se raději držím stranou.

Jak se bráníte přívalu negativních zpráv, které se v souvislosti s nemocí Covid-19 valí z médií?

Snažím se je příliš nevnímat. Občas sledujeme televizi, ale předtím jsme ji dlouho neměli a ani teď u ní nevysedáváme. Ani na to není čas. Samozřejmě si přeji, abychom krizi co nejdříve zvládli a život se zase vrátil k normálu.

Ožívají o to víc vzpomínky na zatím životní sezonu?

Když někdo zavolá nebo na mě kdesi vyskočí moje fotka ze závodů, tak si ráda vzpomenu a celkově jsem po sezoně pozitivně naladěná.

Máte proč. Co se vám zpětně vybaví?

Že kromě dvou sprintů a dvou distančních závodů, kdy se nepovedlo trefit mázu, jsem ve Světovém poháru skončila vždy v první patnáctce. Celou sezonu jsem si udržela vyrovnanou výkonnost, což je super. Ale také vidím, že těch závodů a skvělých výsledků mohlo být víc. Celý rok se chystáte, jenže pak přijdou zdravotní problémy a nic s tím neuděláte. Mě to potkalo v sezoně hned dvakrát a přišla jsem tak i o Tour de Ski.

Který z výsledků vám udělal největší radost? Senzační páté místo na úvod ve finském Kuusamu nebo dvě umístění v elitní desítce před zaplněnou arénou v Novém Městě na Moravě?

Obojí bylo krásné. V Kuusamu to přišlo jako blesk z čistého nebe a v tom šoku jsem si ani neuvědomovala, co se mi povedlo. Že k medaili chyběly něco málo přes dvě sekundy. To teď trochu mrzí, ale v tu chvíli bych stejně nadšeně brala i desáté místo.

Váš překvapený výraz na fotografii z cíle klasické desítky v Kuusamu hovořil za vše. To ani předsezonní testy něco nenaznačovaly?

Sice jsem si zaběhla osobní rekordy v Borském parku a na Krkavci, ale na suchu to je úplně jiný sport. I na lyžích jsem se cítila dobře, ale že mě to vystřelí do pětky, to jsem nečekala ani ve snu. Plán byl dostat se do třicítky, a to je od top ten strašně daleko. V Novém Městě to už bylo jiné.

V čem?

Sama jsem od sebe něco čekala. Mezi diváky byli navíc moji blízcí, ale dorazila také spousta kamarádů z oddílu z Plzně, fanoušci. Bylo super závodit s jejich kulisou v zádech. Takže to byl možná hlubší zážitek, ale výsledky o to vydřenější. Přiznávám, že z průběhu závodů si toho moc nepamatuji.

Tolik na vás doléhal tlak vyplývající z vaší pozice české jedničky?

Volný čas mi vyplňovaly rozhovory s médii, do toho spousta novinářů telefonovala a odpovídat na opakující se dotazy bylo ubíjející. Zároveň mám tendenci o sobě pochybovat. Nebylo to se mnou lehké, ale László i lidé kolem reprezentace mně pomohli a dopadlo to dobře.

Soupeřky ze Světového poháru vás už poznávají?

Běh na lyžích je individualistický sport a ti nejlepší, Norové a Finové, jsou možná ještě uzavřenější a moc si k sobě nikoho nepouštějí. Takže soupeřky asi ví, kdo jsem, občas se pozdravíme, ale tím naše kontakty končí.

V bílé stopě píšete úžasný příběh. Je možné ho dotáhnout ještě výš? Třeba k medailovému umístění?

Jen obhájit dosažené výsledky bude v dalším ročníku Světového poháru těžké. V sobě sice budu mít vědomí, že už to šlo, jenže hlava je špatný pán na to, abych dopředu vyhlašovala velké plány. Ale věřím Lászlovi, že znovu něco vymyslí.

A vymýšlí?

Jo, jo. Trénování ho baví a pořád přemýšlí, jak přípravu udělat ještě efektivnější.

Je to ještě vůbec možné?

Vždy se dá něco zlepšit. U mě asi ve všem (úsměv). Ať už v technice běhu, v níž mě László pořád opravuje, ale i v kvalitě cvičení nebo při volbě tréninkových destinací.

Kdy vám začne tréninkový dril znovu naplno?

Původně to mělo být začátkem května, ale tím, že sezona skončila dřív, tak začnu už v půlce dubna. Čeká mě obvyklý mix túr, běhu, kola, kolečkových lyží a posilovny. Snad se do té doby omezení pro pohyb venku nějak uvolní.

Věříte, že se do zahájení lyžařské sezony pandemie přežene a bude možné volně cestovat?

Doufám v to. Reprezentační soustředění máme sice na léto naplánované jen doma, ale bez přípravy na ledovci a závodů v zahraničí si sezonu představit nedokážu. Teď však musíme hlavně vydržet zdraví.

Rodačka z Postřekova na Domažlicku se na běh na lyžích dala až ve 20 letech při studiu na vysoké škole v Plzni, kde se seznámila s trenérem Vladislavem Razýmem ml. Předtím se Kateřina Razýmová, dříve Beroušková, věnovala atletice, hlavně běhu do vrchu. V bílé stopě se členka Sport Clubu Plzeň rychle prosadila do domácí špičky a v roce 2018 se bez podpory reprezentace probojovala na olympiádu v jihokorejském Pchjongčchangu. Mimo to se stala inženýrkou ekonomie, vdala se a s manželem si u Plzně postavili dům. Do sezony pak vlétla jako kometa a ve Světovém poháru se pětkrát probojovala do elitní desítky a zaslouženě se stala českou jedničkou. Což potvrdila ziskem dvou českých titulů. Ve Světovém poháru skončila 28., když v hodnocení jen distančních disciplín byla 20.