Po 14 odehraných zápasech jste blízko ke středu tabulky, ale na druhé straně i blízko k bojům o udržení. Co ty na to?

Soutěž v kategorii kadeti U17 v extralize i v lize je tento rok velice vyrovnaná, můžete tak kromě prvního a posledního týmu hrát vyrovnaný basketbal s každým mužstvem.

Zápas od zápasu se tvoji svěřenci zlepšují. V čem vidíš příčinu?

Hlavní příčinou je, že si kluci uvědomili, co znamená slovo tým, a dokážou to převést na hřiště. A od toho se odráží jejich přístup k basketbalu, jak v tréninku a zápase, tak i mimo palubovku. Je to dobrá parta s velkou chutí na sobě basketbalově pracovat.

Cílem před sezonou je udržení se v lize. Myslíš si, že tým vzhledem k lepšícím se výkonům má na víc?

Základním cílem bylo a je udržet ligu, a to se nám zatím daří. Ano, dá se říct, že tým má na víc, ale pro nás dle mého názoru hrají roli tři místa: 6. místo Play off,, 7. místo tzv. mrtvé (soutěž pro něj končí po základní části), anebo 8. místo Play out (boj o záchranu).

Co bys označil za přednosti a naopak slabiny týmu?

Jak už jsem zmiňoval, předností je především týmová chemie. Byl to náš úkol před sezónou udělat z nich dobrý kolektiv, na kterém budeme stavět, a to se stalo jejich předností. Naše největší slabina je hlava mentální výpadky jak v tréninku, tak i v zápase, ztráta koncentrace. Z toho pramení spousta chyb. Asi to patří k jejich pubertálnímu věku.

Odehrál jsi spoustu zápasů za mládež, jak vysoce je kvalitní současná liga U17?

Já jsem spíše hrával extraligové soutěže, což v té době dělala spousta hráčů, na které se dnes koukáme v televizi, takže úroveň byla o něco vyšší než současná dorostenecká liga. Největším rozdílem je druh basketbalu, který se hrál a hraje. Dříve se více preferovala mentální hra, hrálo se to takzvaně více hlavou. Zato dnes se klade větší důraz na fyzickou část, takzvaný tempo basketbal.

Trénuješ mládež domažlického basketbalu. Jakou v něm vidíš budoucnost?

Ano, jsem veden jako šéftrenér mládeže, kde spolu se mnou fungují další trenéři, a máme pod sebou veškerou mládež. Domažlický basketbal je na dobré cestě, Teď dostal status od ČBF české basketbalové federace tzv. SPS sportovního střediska, který se zaměřuje na výchovu budoucích talentů pro basketbal v ČR. Jeho budoucnost se teprve tvoří v mládežnických kategoriích. Pár talentů už zde běhá a doufejme, že jich bude jenom přibývat.

Stejně jako při zápasech A-týmu i při zápasech U17 panuje skvělá divácká atmosféra…

To je pravda, obě kategorie i naše mini navštěvuje spousta skvělých fanoušků, kteří nás ženou dopředu a podporují i když se nám nedaří, a za to jim patří veliké díky. Doufejme, že přijde den, kdy na tribuně bude problém najít volné místo."

Na co se po zbytek sezony soustředíte?

Většinou je jeden týden volnější, dává se více prostoru na regeneraci, posilování, protahování a doplňkové sporty. S hráči vedeme osobní pohovory o průběhu sezóny v návaznosti, na čem je třeba pracovat v tréninku. Méně se hraje a více se pracuje na individuálních činnostech jednotlivce a už se pomalu vytváří nové týmy na další sezónu.

Vím, že trénuješ mládež BK Basket, a přitom jsi schopen nastoupit ihned za A-tým k mistrovským zápasům. Kde bereš energii?

Popravdě řečeno, snažím se to na sobě nedávat znát. Jsem většinou více unaven z trénování než z hraní. Jinak se snažím rychle přepnout na hrací modul, ale ne vždy se mi to podaří. Sám nevím kde se na to energie bere chuť vyhrávat, pomoc týmu, ale popravdě nevím. Snad moje přítelkyně, když jí vidím na tribuně, tak mně té energie trochu pošle. Energie, co mi zůstane na hraní, už není taková, jaká bych chtěl, a sám to při zápase pociťuji. Doufám, že v budoucnu se tento model trénovat a hned hrát podaří upravit, abych mohl zase být sám se sebou spokojený.

Který zápas U17 hodnotíš jako nejpovedenější a naopak?

Jako nejlepší zápas, který jsme odehráli po všech stránkách a i vyhráli, byl se Sokolem Žižkov doma. Tam jsme ukázali, že umíme hrát slušný basketbal. A nejhorší, co jsem zažil, byl na USK Praha, kde jsem myslel, že mi do šatny přišlo družstvo dvanácti lidí, kteří věděli o basketbale akorát to, že se hraje na koše.

Je někdo tahounem týmu, nebo tě naopak vždy někdo překvapí?

Že by byl někdo vysloveně tahoun týmu, to se říct nedá. Každý má nějaké přednosti, které umí přenést do zápasu. Takže mě většinou vždy někdo překvapí. Ale jeden z hráčů, kteří si drží svůj dlouhodobý herní standard, je Matěj Sůva.

Karel Fait