Česká republika a její hlavní město poprvé v historii hostily mistrovství světa v maxibasketbalu. Jednalo se již o desátý ročník, který byl bezesporu nejrozsáhlejší v historii. Zúčastnilo se ho 159 týmů z 32 zemí, které soutěžily o mistrovské tituly ve věkových kategoriích žen a mužů od třiceti až po 70 let. Celkem bylo odehráno 450 utkání. Českou republiku v celosvětovém klání v maxibasketbalu zastupovalo 19 družstev, z toho 13 mužských a 6 ženských.

Praha získala pořadatelství jubilejního X. mistrovství světa veteránů v basketbalu díky pravidelné účasti na veteránských turnajích organizovaných světovou asociací FIMBA (Mezinárodní basketbalová federace sdružující vrcholové basketbalisty – veterány) a zejména na základě vynikajících výsledků mužské i ženské české basketbalové reprezentace. Ženy se mohou chlubit titulem mistryň světa z roku 2005 a bronzovou medailí z mistrovství Evropy v roce 2006. Muži vybojovali 2. místo na mistrovství Evropy v roce 2008.

Šampionát probíhal v šesti halách, kde změřily své síly legendy světového basketbalu. Pozoruhodná byla například účast reprezentačního týmu z Polska, který nastoupil v kompletní sestavě jako před dvaceti lety, včetně trenéra. Nejstaršími aktivními účastníky šampionátu byli reprezentant Chile Francisco Ramirez (*1926) a reprezentantka Estonska Reet Parn (*1941).

ROZHOVOR S KAPITÁNEM
Kapitánem družstva BC +65 ČR na tomto MS byl odchovanec domažlické košíkové, bývalý ligový hráč Orbisu Praha a dnes prezident basketbalového klubu Thermia Karlovy Vary a předseda basketbalové sekce Karlovarského kraje Ota Bartošek.

Koho povolanějšího se na nedávné mistrovství zeptat?
Z mého podnětu se začalo dávat dohromady družstvo, původně sedmdesátníků, ale protože nás bylo málo, bylo nutno jít o kategorii níž a přibrat ještě nějaké pětašedesátníky. A tak těsně před mistrovstvím světa se dalo dohromady družstvo v tomto složení: Jiří ´Andrej´ Zídek (65 let, dříve VŠ Praha), Pražák a Mandel (70, Sparta Praha), Vavřík a Bartošek (70, Orbis Praha), Štybnar (75, Slavoj Praha)- nejstarší, Zahradníček (74, Lokomotiva Karlovy Vary), Jan Krčma (65, Jiskra Domažlice), Hrubeš a Rendl (70, Ostrava), Vavřina (70), Voskovec (67), Palla (65), všichni Start Praha, vedoucí Jan Kašpar (Thermia Karlovy Vary) a trenér Jiří Pietsch (USK Praha).

Jednalo se o MS veteránů. Jaká byly věkové kategorie, kolik mužstev, jaká pravidla, kde se hrálo?
Muži byli 35+, ženy 30+ a dále po pěti letech. Celkem se zúčastnilo 165 družstev mužů i žen, průměrný počet v jednom týmu byl 15 lidí, kteří reprezentovali 38 zemí světa. Nechyběly ani vzdálené Peru, Dominikánská republika, Ekvádor a jiné. Nejvíce družstev měli Rusové 19, my 17. V naší kategorii +65, kde bylo naše družstvo nejstarší z ČR, hrálo osm družstev mužů. Hrálo se podle mezinárodních pravidel, včetně hrací doby, jedinou výjimkou bylo zakončení útoku do 30 vteřin (místo 24 vteřin). Boje se odehrávaly v deseti tělocvičnách a halách po celé Praze. Byly dosti špatné klimatické podmínky, v halách a tělocvičnách bylo nedýchatelno. Vlhkost vzduchu byla 90 procent. Smutnou událostí MS bylo úmrtí jednoho čtyřicetiletého hráce na infarkt přímo na hřišti. Organizace celého mistrovství, při tak velkém počtu lidí, byla dobrá.

A jakých výsledků pod vaší kapitánskou taktovkou dosáhlo vaše družstvo a kdo celé MS ve vaší kategorii vyhrál?
Hráli jsme celkem čtyři zápasy, třikrát jsme odešli poraženi. Porazili jsme Estonsko a skončili na čestném šestém místě. Myslím, že pátá příčka by nám lépe slušela, ale dopadlo to takto. Zvítězily Spojené státy.

Byl jste na tomto významném turnaji jediný z našeho regionu?
Jak již jsem se zmínil, se mnou v mužstvu hrál i Jan Krčma z Domažlic, který podal vynikající výkon, a vlastně i Jiří Zídek, svého času nejlepší pivot Evropy, pochází z Poběžovic, ten také nastřílel za nás nejvíce bodů. Dále v nižší věkové kategorii hrál Honza Šturma, mezi rozhodčími ze všech koutů světa se neztratil ani Karel Kuška. I v ženách měl náš region své zástupkyně.

Co říci závěrem?
Družstvo se kompletně sešlo až na MS, což se projevilo v nesehranosti, a proti soupeřům, kteří spolu hrají již mnoho let (Brazílie, Argentina, Litva) jsme neměli šanci. Vítězství nad Estonskem bylo dobrou tečkou na závěr a vědomí, že se dohromady dala dobrá parta, s příslibem do budoucnosti.

A budoucnost?
Příští rok ME v Záhřebu a v roce 2011 MS v Brazílii.