Atletika není jen o výkonech, ale i o odolnosti, píli, bojovnosti, pracovitosti, smyslu pro spravedlnost, kamarádství a přátelství. Velká většina těch, kteří se atletice v Domažlicích věnovala tyto vlastnosti měla. Mnozí zůstali atletice věrní desítky let. Byla to léta bohatá i chudá. Atletika v Domažlicích měla však štěstí, že se vždy našlo několik obětavých nadšenců, kteří ji dokázali udržet při životě a nejen to, dokázali ji vždy znovu a znovu uvádět v povědomí celé sportovní veřejnosti.
Počátek 20. století tělovýchově přál, a tak první zmínky o atletických aktivitách Domažličanů nalézáme nejen po roce 1910, ale například již 27. dubna 1895 je zdokumentován chodecký závod Nová Kdýň – Domažlice na 10 km. Ale skutečný rozvoj královny sportů, ve formě podobné té, jakou známe dnes, přišel až po první světové válce. V době první republiky bylo velikou módou sdružování do nejrůznějších spolků, sportovní nevyjímaje. V Domažlicích byl samozřejmě Sokol, ale také SK Sněhaři. Jak název napovídá, specializace tohoto oddílu spočívala hlavně v běžeckém lyžování, pod záštitou Sněhařů fungoval i Oddíl letních sportů. Vedle fotbalu a házené zde trénovali také atleti. Rozvoj atletiky v Domažlicích v meziválečném období je zcela nerozlučně spjat se jménem Albert Kundrát. Tento povoláním dentista věnoval veškerý volný čas a veškeré své volné prostředky sportu, ponejvíce právě atletice. Atletické závody se konaly na škváře na Sokolišti. Ty první oficiální v roce 1921 a splnily sen doktora Kundráta: domažlická atletika konečně doopravdy fungovala. Již v květnu roku 1921 přivezli z mistrovských závodů v Klatovech domažličtí atleti první medaile. Nejzvučnější ze všech jmen z tohoto období patří bezpochyby koulaři Doudovi. Ten se ve své parádní disciplíně před zraky domažlických fanoušků pokoušel zdolávat hranici nejen českých, ale také světových rekordů. Po roce 1932 se domažlická atletika pomalu dostávala do ústraní. Další úspěšné období nastalo paradoxně až za druhé světové války. V roce 1944 se uskutečnil první ročník Domažlického maratónu, který se pak konal každoročně až do roku 1961 a později pokračoval až do devadesátých let, kdy na něj přímo navázal půlmaratón. Atletické soutěže se pomalu přesouvaly ze Sokoliště do sportovního areálu za Střelnicí, kde ale rozhodně nebyla kvalitní dráha, ani vybavení a soutěže i tréninky probíhaly v dost spartánských podmínkách.
V roce 1953 byla ustanovena tělovýchovná jednota Jiskra Domažlice a ve druhé polovině padesátých let se po období pozvolného úpadku atletice dostalo skutečně systematického vedení. A také nového stadionu, protože v té době prošla Střelnice rekonstrukcí, která z ní udělala skutečný stadion. Existoval zde i vojenský sportovní oddíl, odkud občas přicházeli do oddílu talentovaní závodníci. Roku 1960 došlo ke sloučení tří oddílů - Horšovského Týna, Domažlic a Kdyně. Trenéři Petr Faschingbauer, Zdeněk Slačík a Bohumil Suchý spojili své síly a vytvořili ideální podmínky pro rozkvět atletiky. A ten skutečně přišel. Již v roce 1961 se rozbíhají soutěže základních škol, které se staly nalezištěm mladých talentů. V roce 1964 se uskutečnil 1. ročník Chodské 1500, která probíhá dodnes.
Opravdový boom domažlické atletiky nastal s přelomem 60. a 70. let. Mezi dorostenci byl úspěšný David Marján, Václav Bufka vytvořil juniorský světový rekord v běhu na 2000 m. Pavel Faschinbauer, Jan Bejček a Bohuslav Balcar se stali mistry ČSSR v silničním běhu družstev Běchovice - Praha, Václav Bufka zvítězil na M-ČSSR na 5000 m na dráze, Pavel Faschingbauer dokonce dvakrát vyhrál šampionát v přespolním běhu stejně jako Jan Bejček. Později se objevila i jedna z nejvýznamnějších osobností české atletiky Vlastimil Zwiefelhofer. Mezi významné běžce patřili Jiří Konop, František Krátký, Josef Pejsar, Jiří Královec, Štěpán Podestát a další. Od roku 1972 je pořádán memoriál Ivana Kitzbergera v běhu na 100 m, jako pocta dlouholetému předsedovi atletického oddílu. Na konci sedmdesátých let dochází ke střídání atletických generaci a jména, která přicházejí, známe velmi dobře i dnes. V osmdesátých letech fungovala domažlická atletika jako moderní oddíl, tak jak ho známe dnes. Mnozí závodníci z této doby jsou stále aktivními sportovci anebo vychovávají současné atlety. Z nich jmenujme zejména trenéra Petra Konopa, mezi jehož svěřence patřila celá řada reprezentantů ČR a medailistů z M ČR. Namátkou jmenujme Jana Mazance, Petra Szeteie. Davida Bauera, Marcelu Vlasákovou či veleúspěšnou a všestrannou paralympioničku Radku Lindauerovou. Právě on byl počátkem devadesátých let také iniciátorem postupu ženského družstva do první ligy, kde se děvčata udržela 12 let. Někteří členové klubu, jako např. Zdeněk Forster či Pavel Faschingbauer se jako hosté prosazovali i v extraligových klubech.
K 31. březnu 2004 vystupuje oddíl atletiky z TJ Jiskra Domažlice a vzniká atletický oddíl AC Domažlice, v roce 2007 i další oddíl Mílaři Domažlice. To je ale již téměř současnost. Důraz je kladen na práci s mládeží, existují atletické kroužky v dalších městech, družstvo mužů AC Domažlice úspěšně působí v I. lize, pořádá se množství závodů nejen na dráze, atletika jako královna sportů stále táhne a baví množství lidí. Takže do dalších 100 let držíme palce všem sportovcům, trenérům, organizátorům a fanouškům atletiky.
Martin Pivoňka
