„Z Domažlicka byly letos vypraveny tři autobusy s účinkujícími, což se ještě nestalo,“ uvedl vedoucí Domažlické dudácké muziky Josef Kuneš. Z Chodska se do Strážnice kromě zmíněné dudácké muziky vypravily nejen folklorní soubory z našeho regionu. Chodský soubor Mrákov a Národopisný soubor Postřekov se svými muzikami, sestry Kuželkovy, Mužský pěvecký sbor Haltravan z Klenčí, Konrádyho dudácká muzika a dva rodinné kolektivy – Konrádyovi z Domažlic a Sauerovi z Trhanova.

Na hlavním pódiu jim patřil pořad „Hdyž dudy zabečí, každyj si poskočí“, který sestavil Zdeněk Bláha a režii měla Věra Bláhová. „Tento pořad měl být hlubokým nahlédnutím do palety současného lidového umění Chodska. Každý, kdo se s ní dostal do styku, dobře ví, že kraj pod Čerchovem je poslední českou výspou autentického dudáckého folkloru,“ říká Zdeněk Bláha.

Strážnice tak měla možnost vidět ´malé Chodské slavnosti´. Pochodující chodské dudáky, pásmo Postřekovo pěkná ves, písně a tance z Mrákova a řadu dalších. Představily se i rodiny, kde folklor přechází z generace na generaci. Starší a známější Konrádyovci, ale také Jiří Sauer s dcerami Bárou a Ivou.

„Při večerním chodském pořadu na hlavní scéně bylo hlediště zaplněno do posledního místečka. Byla tam výborná atmosféra. Diváci živě reagovali a nestačily jim k potlesku pauzy mezi písničkami. Využívali prostor i mezi jednotlivými slokami,“ líčí zájem publika Kuneš s tím, že i druhý den při repríze pořadu bylo plno.

Chodům však byl dán ještě prostor v pořadu Hudba na zámku. Jeho autor Zdeněk Bláha v něm pouštěl nahrávky dudáků. Současně bylo vzpomenuto čtyřiceti let, které uplynuly letos od úmrtí vzácného člověka, který zasvětil svůj život Chodsku, a jehož jméno je dosud nejen v našem v regionu s úctou skloňováno. Jím je bezesporu skladatel, spisovatel, klavírista, ale hlavně sběratel chodských písní a moudrostí – Mistr Jindřich Jindřich.

V tomto pořadu vystoupili s písničkou, která je mimo stovky dalších a stejně krásných v jednom z Jindřichových zpěvníků, Josef Kuneš a Kamil Jindřich. Vybrali si jukačku Náše Káče pláče (co je jí). A právě jejich přednes vyhodnotila odborná porota jako nejlepší. Jindřich a Kuneš se stali Laureáty Strážnice 2007 za interpretaci.

Co to pro ně znamená? „Strážnice je vůbec nejstarší festival v republice. Drží si úroveň pořadů i souborů, a to jak z tuzemska, tak i ze zahraničí. Ohodnocení je pro nás o to cennější, že v porotě, která rozhodovala, seděli samí Moraváci,“ tvrdí oba. Při vyhodnocení sice museli Kuneš s Jindřichem zprvu snést pochybovačné pohledy Moravanů, ale ty prý se změnily ve chvíli, kdy ´Káči´ zazpívali znovu.„Je to určitá satisfakce pro Chodsko. Je cítit, že se na Moravě pořád na nás koukají přes prsty. Ukázali jsme jim, že i náš folklor je krásný,“ podělil se o své pocity Kuneš.

A jak vidí prezentaci chodských souborů a ocenění dvojice z Domažlic člen mrákovského souboru, ale zároveň také vystudovaný národopisec? „Je obrovským úspěchem, že tam Chodsko dostalo celý pořad. Posledním regionálním pořadem ve Strážnici, kde naši účinkovali, byla v roce 1988 Brána Čech. Ale tam se dělili o prostor s dalšími soubory z celých Čech. Kamil Jindřich i Pepa Kuneš jsou perfektní. Mám radost, že poté, co zemřeli klenečtí zpěváci Heidl a Švec, se objevila další výborná dvojice,“ řekl Deníku ředitel Muzea Chodska Josef Nejdl.