Premiérově jste se umístila v anketě Sportovec Domažlicka. Co to pro vás znamená?
Překvapilo mě to. Vyplnila jsem přihlášku a to, že jsem se umístila, bylo překvapení.
Na slavnostním vyhlášení jste chyběla. Stejně jako sestru vás na něj nepustily závodní povinnosti?
Ano, byly jsme obě na Božím Daru. Já tam měla spojené závody ještě s přípravou na závěr sezóny a Katka jela závody OPA na Fichtelbergu.
Do elitní juniorské desítky jste byla vybrána z více než čtyřicítky nominovaných. Tušila jste, že po loňských výsledcích se vám podaří v konkurenci nejlepších sportovců regionu obstát?
Loňské výsledky nebyly špatné, ale rozhodně jsem si nemyslela, že by to stačilo.
Jak po sportovní stránce hodnotíte uplynulý rok?
Některé závody se hodně povedly a některé zase ne. Půl na půl. Chtělo by to, aby se to přehouplo spíš k většině těch dobrých, a to mě žene pořád kupředu.
Jak jste vstřebala přechod z dorostenecké do juniorské kategorie?
Ještě ho pořád vstřebávám (smích). Je to určitě těžší. Závodíme dohromady i s ženami a konkurence je silná. O to více se člověk vyhecuje.
Jsou úspěchy vaší sestry dostatečnou motivací ke každodenní dřině? Nebo máte jiné hnací motory?
Určitě jsou. Obdivuji ji a moc jí fandím. Ale mám I další motivace.
Komu nejvíce vděčíte za dosavadní úspěchy a s kým je nejraději sdílíte?
Za výsledky vděčím nejvíce trenérovi, bez kterého bych neměla formu. A pak také celému servisu, kterému děkuji za skvěle připravené lyže a podmínky.
Věříte, že se v průběhu dalších let v anketě Sportovec Domažlicka prosadíte i do TOP 10 mezi dospělými?
Bylo by to hezké a udělám pro to vše. Uvidíme, jak bude moje snažení úspěšné.
Autoři: Ondřej Váchal, Robert Babor
