Před časem vzrušila basketbalovou veřejnost na Chodsku zpráva o návratu bývalého českého reprezentanta Václava Hrubého do domovských Domažlic. Spolu s ním přišel na hostování i jeho syn Martin (24 let), který zejména přesnou střelbou dokládá zápas od zápasu, že u Hrubých jablko nepadlo daleko od stromu…
S vaším otcem jsem už okolnosti jeho návratu do domovských Domažlic probíral. Co ale přimělo ke změně dresu vás?
„Nešlo o změnu dresu, ale spíše o to, hrát lepší soutěž, než pražský přebor, který jsme s tátou hráli dva roky v Motole. V této souvislosti patří velký dík Vencovi Forstovi, se kterým jsme naše angažmá v Domažlicích při takové zvláštní příležitosti dohodli.“
Vím, že jste spolu hráli za Motol i Vyšehrad. Je pro vás přesto pořád lákadlem, být s tátou v týmu?
„Neřekl bych lákadlo, ale spíše taková touha společně něco dokázat. Doufám, že i v Domažlicích se nám to podaří.“
V Českém poháru jste proti Jiskře nastoupil za Vyšehrad, a když jsem vás viděl sázet trojky, litoval jsem, že nehrajete za Domažlice. Za pár týdnů se přání stalo skutečností. Hrál výsledek zmíněného pohárového utkání ve vašem rozhodování jít do Domažlic nějakou roli?
„Abych řekl pravdu, tak po tomto zápase se začalo spekulovat o mém hostování v Domažlicích a jsem moc rád, že se to nakonec uskutečnilo. Když jsem poprvé přijel do Domažlic v dresu Vyšehradu, tak jsem chtěl vyhrát. Kluci z Jiskry ale zahráli výborně a zasloužené nás porazili. Hlavně kvůli atmosféře pohárového utkání, kterou ve sportovní hale vytvořili diváci, se mé působení v Jiskře nedalo odmítnout.“
S jakými ambicemi jste vlastně do Jiskry přišel?
„Přišel jsem s ambicemi dotáhnout Domažlice do první čtyřky, to znamená hrát play off, ale po posledních výsledcích jsou mé ambice ještě vyšší. Chtěl bych celou soutěž vyhrát a myslím, že náš tým má obrovskou šanci v tomto složení to dokázat.“
Bylo by pro vás velké zklamání, kdyby se Jiskra nedostala do play off II. ligy a jaké šance v nadstavbě podle vás tým Karla Štípka má?
„Zklamání by to určitě bylo, ale jsem přesvědčen, že po výhře nad SKB Rokycany a BK Beroun nám play off neunikne a v nadstavbě se již může stát cokoli.“
Momentálně si nemohu vzpomenout, zda jste si už zahrál s talenty domažlického basketbalu Janem Štípkem a Janem Kozinou. Pokud ano, jak se vám s nimi hraje a co jejich výkonům říkáte?
„S nimi jsem ještě nehrál, ale myslím, že mladý ´Kozmen´ hrál proti nám v poháru proti Vyšehradu. Určitě by se oba měli co nejdřív zapojit do A mužstva a začít hrát pravidelně druhou ligu, která mě překvapila svojí kvalitou, protože jsem čekal, že její úroveň bude nižší.“
Určitě s tátou během cesty domů rozebíráte průběh utkání. Je to pro vás pokaždé spíše „očistec“ nebo jste rád, že vám bývalý reprezentant říká, co jste měl udělat lépe…
„Cestou domů jsme přece jenom rádi, že jsme rádi. Já mám většinou v nohách tři zápasy za víkend, táta v pětačtyřiceti po dvou zápasech toho taky moc nenamluví, takže zatím jsme žádné vášnivé diskuze cestou zpátky neměli. Možná i proto, že jsme se většinou vraceli s vítěznou náladou.“ (smích)
S tátou vás od sebe dělí jedenadvacet let, navíc hrál v „repre“. Troufnete si mu během zápasu něco vytknout?
„Určitě si mu dovolím říct, co by mohl udělat lépe, ale je natolik zkušený, že to ví sám. Dokonce i občas mi dá za pravdu.“
Trénujete v Domažlicích nebo v Praze a je to individuální trénink nebo s nějakým týmem?
„Trénuji v Praze denně s Vyšehradem, takže na tréninky není v Domažlicích bohužel čas, ale naše angažmá se odvíjelo i od toho, že na tréninky jezdit prostě nemůžeme.“
Co považujete za svoji silnou stránku a v čem se chcete zlepšit?
„Moje hlavní silná stránka je zcela určitě střelba, věnuju jí spoustu času a myslím, že se to projevilo. Zlepšit bych se chtěl určitě v obraně, jelikož nejsem z nejrychlejších hráčů, tak to může někdy vypadat jako moje slabina.“
Kolik času věnujete nácviku střelby za tři body?
„Abych řekl pravdu, nevěnuji jí více času než střelbě za dva body, naopak když jste střelec, tak se vám lépe střílí z větší vzdálenosti než okolo koše.“
V duelu s Berounem dal Jiří Blacký koš snad z patnácti metrů. Jaký „rekord“ máte vy?
„Tak ten koš byl opravdu parádní, ale na to byste se měl zeptat spíše táty, který dal koš při Koračově poháru proti Fenerbahce Istanbul z vlastní šestky! Můj největší rekord je zřejmě jedenáct trojek, které jsem dal před dvěma roky za Motol v pražském přeboru na Žižkově.“
Po sezoně pro vás angažmá v Domažlicích končí nebo tu budete pokračovat?
„Na jednu stranu bohužel končí, ale na druhou stranu mi toto angažmá strašně pomohlo. V další sezoně již nemůžu hostovat, takže s největší pravděpodobností zůstanu na Vyšehradě.“
Koho bere syn českého reprezentanta v basketbalu za svůj vzor?
„Tady není o čem diskutovat, táta je můj hlavní vzor a jsem na něj strašně pyšný za to, co v basketbale dokázal, a je obdivuhodné, že i ve svých letech dokáže podávat takové sportovní výkony. Z NBA je mým vzorem střelec Ray Allen z Bostonu.“
Prý se věnujete i závodům na horských kolech. Jak to jde s basketbalem dohromady a čemu se chcete v budoucnu věnovat více?
„K závodům na horských kolech mě přivedla moje bývalá přítelkyně, která jezdila na kole již delší dobu a já jsem se přidal. Moc mě to chytlo a nyní již začínám svoji třetí sezonu na závodní úrovni. S basketbalem se to dá sloučit, jelikož většinou na jaře je již po sezoně. Cyklistiku beru jako doplňkový sport, který mi napomáhá udržovat fyzickou kondici na letní basketbalovou přípravu. Tyto sporty jdou skloubit, ale zcela jistě na prvním místě u mě bude basketbal, cyklistika je hned v závěsu.“
Čeho chcete dosáhnout v basketbalu?
„V dnešní době je těžké mluvit o cílech. Jsem rád, že mám práci, kterou jde spojit s basketem, a to je asi nejdůležitější. Můžu se spolehnout sám na sebe, přesto bych rád v této souvislosti poděkoval mamince, která mi s tímto mým životním začátkem velice pomohla. Do budoucna bych si chtěl zahrát ještě nejvyšší soutěž, ale vzhledem k pracovním povinnostem to zase tak úplně hrotit nebudu.“
Vizitka Martina Hrubého:
Martin Hrubý se narodil 9. června 1987 v Praze, kde bydlí. Měří 191 cm, váží 90 kg. Jeho basketbalové začátky jsou spjaty se Sokolem Vyšehrad, kde hraje dodnes. Vystudoval VOŠ ČSTV na Strahově v oboru sportovní management a dále VŠ v oboru cestovní ruch se specializací na leteckou dopravu na Vysoké škole obchodní. Nyní pracuje pro Českou poštu a operativně v Pražském mezinárodním maratonu. Nejvíce si považuje vyšehradského postupu před třemi lety do Mattoni NBL, kterou si díky tomu zahrál. Koníčkem je cyklistika, kterou provozuje na závodní úrovni, jezdí za tým Cycling Point. Má rád italskou kuchyni, těstoviny na všechny způsoby, ale nepohrdne ani dobrou českou omáčkou. K pití má rád bílé víno a vodku s redbullem.