Vzpomenete si, kolik jste měřil v první třídě? Ptám se proto, zda bylo od malička jasné, že budete kvůli své výšce hrát basketbal nebo vás k tomuto sportu přivedli rodiče a na vaší výšce nezáleželo?
„Svoji výšku v 1. třídě si opravdu nepamatuji. Ale je pravda, že jsem všechny převyšoval. Proto byl basket jasnou volbou. Byl jsem i nasměrován rodinou. Můj otec byl také basketbalista a sestra hrála ve Spartě a posléze i v reprezentaci."

Přibližte prosím vaše začátky. Jaké bylo první setkání s košíkovou, kdo byl vaším prvním trenérem?
„S basketem jsem začal ve 2. třídě, kde se vyučovaly sportovní hry pod vedením pana učitele Kejvala, který byl zároveň basketbalovým trenérem a dříve trénoval s mým otcem i mou sestru Ivanu. Takže jsem do basketbalového oddílu přešel i já."

Dnešní kluci se vzhlížejí v hvězdách NBA, vycházejí specializované časopisy s plakáty hráčů, není problém vidět zápasy NBA v televizi a Dream Team na vlastní oči. Jak jste to měl se vzory vy?
„Už i za mého mládí se daly sledovat zápasy na satelitu. Takže jsem také já sledoval hráče jako byl Michael Jordan nebo Magic Johnson, ale pravdou je, že dnešní mládež má ke svým vzorům blíže. Ale mým největším vzorem byla moje sestra."

Módou u basketbalistů je tetování. Občas se na palubovce objeví hráči, kteří jsou zmalovaní jako obrázek. Cože jste tomu odolal?
„Je pravda, že v dnešní době je tetování mezi hráči docela oblíbené, ale za mého mládí to zase tak dostupné a moderní nebylo a na stará kolena s tím asi začínat nebudu. I když nikdy neříkej nikdy. V jednu chvíli jsem o tom uvažoval a manželka nebyla proti, ale už to asi přenechám mladším…"

Zážitků spojených s basketbalem máte jistě spoustu, ale pokud byste měl vzpomenout na jeden top zážitek, který by to byl?
„Zážitků za třiatřicet let mojí sportovní kariéry je opravdu hodně, ale já bohužel nemám tak
dobrou paměť jako Jirka Blacký, který si pamatuje výsledky utkání pět let zpátky. Ale jsou některé zážitky, na které nelze zapomenout. A jeden top zážitek, tím byla pátá zápasová série s Vyšehradem o postup do I. ligy. Tři zápasy skončily remízou a série byla neskutečně vyhecovaná a vyrovnaná. Na domácí utkání chodila plná hala a naši fanoušci jezdili i na utkání na půdu Vyšehradu. A když jsem viděl vlát obrovskou chodskou vlajku na galerii vyšehradské tělocvičny a naprostou převahu našich fanoušků, to byl pro mě nezapomenutelný zážitek. I dnes po letech mám z toho husí kůži. Pro tyto okamžiky se sport dělá."

Jaké období považujete vy osobně za zlatou éru domažlické košíkové?
„Zlatá éra domažlického basketbalu? To je těžká otázka. Když to vezmu hodně do minulosti, dobrý basket se tu hrál už za éry našich otců. Už si přesně nepamatuji, co to bylo za soutěž, ale bylo to asi na úrovni nejvyšší soutěže, jakou jsme před pár lety hráli v Domažlicích my. A to je asi zároveň ta zlatá éra basketbalu v Domažlicích, i když v té době nás domažlických odchovanců nehrálo až tolik. Ale já jsem hrál rád v každém družstvu, ať v krajském přeboru nebo posléze ve II. lize a nakonec i v I. lize. Všude jsem měl dobré spoluhráče."

Před letošní sezonou bylo otázkou, jak si Jiskra povede bez Václava a Martina Hrubých. Jak tedy hodnotíte vstup do soutěže?

„Vstup do soutěže je poměrně dobrý, je škoda domácí prohry v prodloužení s Teplicemi, ale i tak to nemáme špatně rozehrané. Letošní ročník II. ligy bude nesmírně vyrovnaný a asi nejtěžší za posledních pár let. Je jasné, že obrovská zkušenost Venci Hrubého a rychlost a elán Martina Hrubého budou chybět, ale musíme se s tím poprat. Do týmu přišli mladí a ti musejí ukázat, že mají na to je nahradit."

Už jste si udělal obrázek, jak by to mohlo nakonec dopadnout?

„Jak jsem již říkal, tato sezona bude jedna z nejvyrovnanějších, jaké jsem zažil, a dosavadní výsledky mi dávají za pravdu. Bude to těžké, ale myslím si, že klidný střed tabulky bychom mohli v pohodě uhrát."

Dařilo se vám i v poháru. Co pro vás znamenal souboj s lídrem I. ligy Spartou?

„Pohár je úplně jiná soutěž, ale i tam pokaždé chceme uspět. Už několikrát jsme v poháru postoupili hodně daleko a sehráli nezapomenutelné utkání např. proti Nymburku, Spartě atd. Nynější Sparta je top tým I. ligy a byla jasným favoritem."

Letos se do týmu začali zapojovat mladí, Jan Šípek a Jan Kozina. Jak se vám s nimi hraje?
„Oba dva jsou to mladí, rychlí a myslím si, že velice dobří hráči. I když věkem by to mohli být moji synové, nemám s tím vůbec žádný problém a jsme jeden tým. Budeme doufat, že se budou neustále zlepšovat a makat na sobě. Přechod z mládežnických kategorii do mužů bývá velmi složitý."

Jiskra měla v minulé sezoně výborný tým juniorů, nemělo by proto těch mladíků přece jen na lavičce A - mužstva být o něco víc?
„Toto je asi otázka na trenéra. To, že byli dobří v juniorech, ještě neznamená, že budou dobří i v mužích. Myslím si, že je to jen na nich. Pokud budou podávat dobré výkony a budou se prosazovat, cestu na lavičku A - týmu mají otevřenou."

Co takového obra, jako jste vy, bolí po zápase víc? Žebra od soubojů pod košem nebo kolena, která ty vaše dva metry nosí?
„Toto je otázka spíše pro moji manželku. Řekla by, že mě bolí úplně všechno. A má pravdu. Neděle po zápase je ještě dobrá, ale pak až do středy mě bolí opravdu celé tělo. Je to dané i tím, že času na trénování je opravdu málo a jak je známo, bez tréninku nejde nic. A věk v tom také určitě hraje roli."

I když jste stále velmi platným hráčem pro A - mužstvo Jiskry, věk nezastavíte. A když k tomu připočteme rodinu a časově náročné povolání, je asi na místě otázka vaší budoucnosti. Za jak dlouho si začnete klást otázku, zda není čas skončit?
„Tuto otázku si pokládám už řadu let. Před několika lety jsem také skončil. Nadále jsem se nějak udržoval v kondici a chodil dál trénovat s týmem. Po nějakém čase jsem byl osloven týmem Klatov, zda bych jim nechtěl pomoci se záchranou II. ligy. Po basketbalu se mi stýskalo, tak sem nabídku přijal. Poté mě trenér Karel Štípek a Tomáš Budka začali přemlouvat k návratu do Domažlic. Bohužel jsem člověk, který neumí říkat ne a má srdce pro domažlický basketbal. Dohodli jsme se na jednu sezonu a už to hraji asi sezonu čtvrtou. Ale teď a tady říkám, že tato sezona je už opravdu mojí poslední. Tedy pokud mě opět nepřemluví." (smích)

A vaši další budoucnost vidíte v rovině hráče veteránů, B - mužstva Jiskry nebo na postu kouče?
„Nějaká basketbalová budoucnost určitě bude. Nedokážu si svůj život bez basketbalu představit. Loni jsem si udělal trenérskou licenci C a začal trénovat nejmenší žáčky, kde mám i svého syna Matyáše. Bohužel času mám málo a nemohu trénování věnovat tolik času, kolik bych chtěl. Palubovku také úplně neopustím. Pokud to půjde, budu i nadále trénovat a hrát veteránské turnaje. Také jsem dostal nabídku do nižší soutěže v Praze."

Vizitka Josefa Prettla

Narozen v Domažlicích, 39 let, zaměstnanec sázkové kanceláře Tipsport a. s., majitel baru v Klatovech. Ženatý, syn Matyáš (8 let). Výška 203 cm, váha 120 kg. Číslo dresu 9. Oblíbené jídlo - těstoviny, oblíbené pití - bílé víno. Další záliby - cestování do jižních zemí a sport vůbec (hlavně tenis, beach volejbal).