Kdy jste se rozhodl, že budete trénovat v Domažlicích tým U19?
„Těsně před začátkem nové sezony se bývalý trenér U19 a shodou okolností můj velký kamarád Honza Raděj odstěhoval do Pardubic, a tak za mnou přišli Karel Štípek, Vašek Kozina a Víťa Pohanka, jestli bych mančaft jako kouč nevzal. A tak ten ´maratón´ začal. Tým jsem přebíral ve složení, ve kterém jsme odehráli následující celou sezonu. Přípravu na ní jsme začali v srpnu po Chodských slavnostech, což vzhledem k rychle blížícím se mistrovským zápasům nebylo příliš ideální. Bylo to vše uspěchané, ale jak je vidět, vše jsme zvládli. Výsledky mluví za vše."

Určitě pomohlo hodně soustředění, ve kterém se kluci dali dohromady.
„Soustředění je základ všeho. Kluci pracovali a pracovali, já jsem popravdě řečeno měl z toho obavy, ale po pár trénincích jsem na nich viděl, že mají zájem hrát, a tak jsem pokračoval."

Vytknul jste si odvážný cíl a to postup do play-off…
„Já jsem to hlavně bral s tím, že, pokud budu trénovat dorostence, tak budou minimálně v play-off. V té době jsem byl trochu za blázna, protože cílem bylo udržení v téhle soutěži. Já jsem však už tenkrát věděl, že nebudeme potřebovat posily a to play-off vybojujeme!"

Vy nejenže jste svým slovům dostál, ale v play-off jste vyřadili nečekaně jednoho z favoritů soutěže a na postup, Sokol Pražský.
„V uplynulé sezoně jsme sehráli několik perfektních zápasů. Samozřejmě jako každý tým, jsme si vybrali slabší chvilky, ale taková ´deka´ padne určitě na každý tým, i na ty nejlepší. Postupem do play-off jsme nastartovali něco, co tady dlouho nebylo. Šli jsme na Sokol Pražský. Fanoušci věděli, že je to úžasný tým a o jeho kvalitách nebylo pochyb. Paradoxem bylo, že já jsem si tento pražský celek v play-off přál. I když to bude opět znít neskutečně, já jsem věřil, že přes Pražany v play-off přejdeme do dalších bojů. A i to přesto, že jsme prohrávali v sérii hrané na tři vítězné zápasy už 0:2. Bohužel v prvních dvou utkáních v Praze jsme nebyli schopni eliminovat sílu soupeře pod košem, která byla jeho nejsilnější zbraní celou sezonu. Kluci však poté i přes velikonoční prázdniny dřeli tvrdě v tréninku, a to byla cesta ke zvratu v celé sérii a postupu do finále soutěže proti Novému Jičínu."

Jak těžké byly finálové boje proti Novému Jičínu?
„Nový Jičín doma dvakrát zaslouženě zvítězil. Po celou sezonu byl v lize standardní a postup do baráže o extraligu si bezesporu zasloužil. Ve třetím duelu se nám nešťastně zranila jedna z klíčových opor, Honza Kozina, který byl nenahraditelný v našem týmu. Přesto si troufnu říct, že jsme doma Nový Jičín potrápili. Kluci bojovali až do konce, za což jim moc děkuji a smekám před nimi."

Co se vám nepovedlo v Domažlicích, to se povedlo v Plzni. V baráži o extraligu U19 jste Nový Jičín totiž porazili.
„Byla výhoda, že jsem měl soupeře načteného. A řekl bych dost důkladně, protože za mého působení v Domažlicích jsme proti němu odehráli tři utkání. V Novém Jičíně jsme dostali dvakrát ´nakládačku´, ale v domácím zápase jsme ukázali, že jsme v Domažlicích velmi silný tým a potrápili jsme je, a dá se říct, že až do samého závěru."

Co byste označil za přednosti domažlického týmu?
„Kluci to vyhrávali tím, že trénovali. Na tréninky chodili prakticky v kompletním složení a odváděli tvrdou a zodpovědnou práci. I když se nám nedařilo, nevyhrávali jsme, neměli prakticky volný víkend a věnovali se basketbalu. To byla jejich jednoznačná přednost. Navíc, když nás postihla během soutěže řada zranění a nemocí, kluci bojovali jeden za druhého a to i na lavičce, ze které se navzájem povzbuzovali a hecovali. Nesmím opomenout ani naše fanoušky, díky kterým jsme měli nejlepší diváckou kulisu v republice. Za to, kam jsme to dotáhli, patří jim ten největší dík za obrovskou podporu. Bez nich bychom určitě těžko takového výsledku dosáhli. "

Zcela určitě jste čerpal z vlastních zkušeností, kdy jste si dokonce zahrál nejvyšší českou basketbalovou soutěž. Změnil se od té doby hodně basketbal?
„Basketbal se neustále mění. Nepřeháním, když řeknu, že na nadcházející novou sezonu se učím úplně nový basketbal, než se hrál v době mé aktivní kariéry, natož před uplynulou sezonou. Každý rok se hraje zcela jinak, tento sport jde neustále nahoru a má ohromně stoupající tendenci. Za mé éry byl basketbal mnohem pomalejší, méně agresivní. Čerpal jsem od trenérů zahraničních i tuzemských, basketbal jsem se učil celou sezonu, učím se jej, a pokud budu chtít trénovat dál, bude tomu tak napořád."

Jakého vítězství si v uplynulé sezoně vážíte?
„Zcela určitě výhry na palubovce Karlových Varů, v té době lídra soutěže, který doma prohrál snad jen s námi. My jsme podali doslova a do písmene excelentní výkon. Jako druhou ´perlu´ považuji vyřazení Sokola Pražského v play-off."

Pod vaším vedením se do výběru reprezentace ´sedmnáctek´ dostal Jan Kozina. Moc nechybělo a podíval se na MS. Co vy nato?
„Honza Kozina se bohužel nešťastně zranil při třetím finálovém utkání proti Novému Jičinu. Poté jsme to trochu uspěchali, sice pomohl strašně moc v dresu Plzně U19 proti Novému Jičínu k záchraně v extralize, kde zahrál úžasně, ale když poprvé nastoupil v reprezentačním dresu (přípravné utkání proti Francii v boji o nominaci na MS), asi po padesáti sekundách si výron obnovil a tím pádem přišel o start na mistrovství světa. Jsem přesvědčen, že jinak by v nominaci na ´svět´ nechyběl. Proto uděláme vše pro to, aby Honza dres se lvíčkem na prsou co nejdříve oblékl, a nosil ho co nejdéle."

Kdo vás přivedl k basketbalu?
„Já jsem odmalička dělal více sportů. Táta jednoho dne řekl, že budu hrát basketbal, a tak jsem se k němu dostal. Začínal jsem v Domažlicích, kde jsem strávil celé basketbalové dětství a v patnácti letech jsem odešel do Sparty Praha. Následně jsem působil v Německu, poté opět v Domažlicích, abych si ještě zahrál Mattoni NBL v Pardubicích. Poté jsem měl špatné zranění kolene, a to znamenalo konec mých nadějí ve vyšší soutěži. Dnes si zahraji pro radost za béčko Jiskry Domažlice v krajském přeboru a doufám, že tomu tak bude i nadále."

Máte čas na jiný sport?
„Vždycky říkám, že rád hraji tenis a rád lyžuji, i když ani jedno neumím, ale nyní bohužel nemám čas na nic jiného než na trénování basketbalu."

Čeho byste jako trenér v basketbalu rád dosáhl?
„Chtěl bych trénovat nějakou pěknou soutěž, pokud možno v Evropě, kde je basketbal vyspělý, ale jestli se to povede nebo ne, to je ´ve hvězdách´.

Co je podle vás těžší, hraní nebo trénování?
(Smích) „Jako hráč jsem říkal, že je těžší hrát, protože jsem vždycky nadával na trenéry, ale otočilo se to. Myslím, že být trenérem, i když to nevypadá, je hodně náročná práce ."

Nyní jste se upsal jako trenér extraligové U19 v Plzni. Jaký cíl jste si vytýčil?
„Začátkem května jsem přebral v Plzni extraligový tým U19, který ´padal´ do baráže. Už bych to nikdy neudělal, za ten měsíc jsem zestárnul o pět let, možná i víc. Ale povedlo se nám tuto soutěž v Plzni udržet, a jak se později ukázalo, je to jediná nejvyšší česká basketbalová soutěž, která se bude hrát v nové sezoně v západních Čechách. Ihned po baráži, tedy celý červen a první týden v červenci jsme nekompromisně trénovali a hráči dostali tvrdě do těla. Do konce července mají kluci volno s tím, že budou trénovat individuálně a poté je čeká soustředění v Caparticích. Zde se budeme týden tvrdě věnovat fyzické přípravě a pak najíždíme na basketbalovou, a to až do začátku sezony. Když budou číst můj cíl ´šéfové´ z Plzně, asi mě budou mít opět za cvoka, ale chci hrát Final Four. Je to můj se, chci se o to pokusit, i když je to vysoký cíl."

Otázka pro předsedu BK Loko Plzeň Pavla Froňka
Jak jste spokojeni s prací nového trenéra extraligové U19 BK Loko Plzeň Václava Forsta?
„Vaška jsme sledovali celou uplynulou sezonu, kdy koučoval ligovou U19 Jiskry Domažlice. Zde udělal veliký kus práce, když se s týmem probojoval až do finále, což nikdo nečekal. Na základě toho jsme ho oslovili, zda by nám nepomohl se záchranou naší ´devatenáctky´ v extralize. A povedlo se. Venca dal našim mladým hráčům nový impulz, společně s nimi se mu povedlo zachránit extraligu U19, navíc jedinou nejvyšší basketbalovou soutěž v celých západních Čechách. Proto jsme se s Vaškem dohodli na další spolupráci, a to na celou nadcházející sezonu. Za náš tým budou nastupovat hráči ročníku 94 – 95, takže pokud se nám vyhnou zranění, měli bychom hrát play – off. A pokud se splní Vaškův cíl či spíše sen, tedy postup do Final Four, určitě se zlobit nebudeme." Autor: Karel Fait