Pohár byl rozdělen do dvou skupin. Jedna se hrála v Rotterdamu, druhá v Brně. Tam Kaigl absolvoval dva zápasy jako hlavní arbitr a dva na postu rozhodčího na první a třetí metě. O tom, že do prestižní Final Four postoupí z brněnské skupiny italská Bologna a německý Heidenheim, rozhodl až poslední zápas.

V baseballu začíná příprava rozhodčích hodinu před zápasem. „S kolegy si dohodneme způsob pohybu po metách, a protože jsme od sebe i třicet metrů a musíme mezi sebou komunikovat, tak také signály, jimiž si pak ukazujeme počet autů a podobně. Třeba pohlazením břicha kolegům naznačuješ, aby ti ukázali stav na pálce,“ popisuje Kaigl jeden ze základních signálů. Další povinností sudího je kontrola míčků. Je totiž jediným, kdo je smí připustit do hry. „Kontroluji, jsou – li v pořádku, zda je to odsouhlasený typ. Pak z nich setřu lesk. Laicky řečeno, z nových udělám pomocí speciálního bahýnka takové ošmudlané,“ dodává.

Hlavní rozhodčí v baseballu je „na ráně“ za zády catchera, který v podřepu chytá do rukavice míčky od nadhazovače, když je pálkař neodpálí. Kaigl proto nedávno okusil tvrdost míčku od Petra Minaříka, jednoho z nejrychlejších nadhazovačů české nejvyšší ligy. „Je to, jako když dostanete cihlou ve sto čtyřiceti kilometrech. Bylo štěstí, že mě míček trefil do svalu. Být to o pět centimetrů vedle, roztříštil mi kost. I tak modřina hrála všemi barvami,“ vzpomíná Míra Kaigl.

S baseballem začínal jako hráč Wolfs Domažlice. „Občas jsem pak nějaký zápas i pískal a začalo mě to bavit. Mezi hráčskou špičku bych se nedostal, jako rozhodčí jsem se ale prosadil docela brzy a splnil si svoje cíle, dokonce jsem je už i překonal. Dělám ligového rozhodčího, během pěti let jsem se dostal na soupisku mezinárodních sudích a zúčastnil se univerzitního mistrovství světa, světové série amatérských týmů v Americe a řídil finále mistrovství Evropy kadetů,“ dodává Kaigl. V červenci odlétá „pískat“ na mistrovství Evropy.