VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Psůtka: Colmar je jako pro jiné olympiáda

Domažlice - Roman Psůtka je sedmým Čechem, který se zúčastní nejdelšího chodeckého závodu světa.

6.5.2011 1
SDÍLEJ:

LEGENDÁRNÍ ZÁVOD PARIS – COLMAR je pro chodce to samé, jako pro jiné sportovce olympiáda. Proto domažlického atleta, chodce a ultravytrvalce Romana Psůtku přihláška z Francie potěšila. Foto: Deník/ Václav Tauer

Ať máte sebelepší vůz, cesta z Domažlic do Brna vás pořádně vyčerpá. Domažlický ultravytrvalec Roman Psůtka (49 let) bude muset zdolat podobnou vzdálenost. Jenže pěkně po svých. Nominoval se totiž na nejdelší chodecký závod na světě a koncem června se ve Francii postaví na start legendárního podniku Paris – Colmar…

Koncem června se máte zúčastnit nejdelšího chodeckého závodu na světě Paris – Colmar. Můžete čtenářům přiblížit, co je to za závod a jak se na něj člověk z Chodska dostane?
„Je to závod v chůzi, kde se v hlavní kategorii jde na vzdálenost 450 km, kterou musíte zvládnout v limitu 75 hodin. V ´nováčkovské´ kategorii promotion, ve které budu startovat já, je tato vzdálenost o 130 km kratší. Abyste mohl v Paris – Colmar startovat, musíte absolvovat některý z kvalifikačních závodů, které se od září do května konají většinou ve Francii. Na základě výsledků z těchto závodů se stanoví pořadí a vybere se padesát nejlepších.“

Co pro chodce účast v tomto závodě znamená?
„Pro chodce, který se věnuje vytrvalostním závodům, je to stejné ocenění, jako pro jiné sportovce nominace na olympiádu.“

Historie závodu Paris – Strasburg, dnes Paris – Colmar, sahá až do roku 1926. Tušíte, kolikátým Čechem na startu budete?
„Od roku 1926 se jej podle mých údajů zúčastnilo celkem šest chodců z naší země. Ve 30. letech to byl Štork - Žofka, v roce 1969 Domanský a na začátku 90. let pak Dostál a Štroner. No a potom naši nejúspěšnější ultrachodci Ivo Majetič a Zdeněk Simon.“

Kolik závodníků bude letos startovat a bude tam ještě někdo z Čech?
„Na start v obou kategoriích by se mělo postavit asi padesát chodců. Nemám to ještě potvrzené, ale možná bude startovat i Jaroslav Pruckner z Mladé Boleslavi.“

Které národnosti patří k favoritům a proč?
„Letos podle mě budou největšími favority Francouz David Reggy, Rus Dimitrij Ossipov a Maďar Zoltán Czukor.“

Závod už jste v minulosti absolvoval jako člen doprovodu českého chodce Zdeňka Simona. Kolikrát se jej zúčastnil on a jak nejlépe dopadl?
„Nevím přesně kolikrát jej šel, ale já byl u dvou jeho posledních startů. Nejlepšího umístění dosáhl v roce 2005, kdy došel na čtvrtém místě. Je mi velkou ctí, že jsem byl členem týmu, který jej tehdy doprovázel.“

V jaké kategorii budete startovat vy a co vás podle všeho čeká?
„Budu startovat v kategorii promotion, tj. v kategorii nováčků, což zní hezky, když mi bude devětačtyřicet (smích). Odstartujeme všichni na předměstí Paříže, naše kategorie a kategorie žen se po 30 km chůze přesune do městečka Bar Le Duc, odkud jdeme asi 200 km do Corcieux, pak by měl následovat další přesun do Kaysersbergu a odtud posledních 50 až 60 km do cíle v Colmar.“

Kolik kilometrů vás tedy čeká a už jste někdy takovou vzdálenost v závodě ušel? Za jak dlouho byste ji mohl ujít?
„Čeká mě asi tak 300 km rozdělených do tří úseků. Je pravda, že jsem nikdy takovou vzdálenost nešel. Nevím to proto přesně, ale měl bych to dojít v limitu do 70 hodin.“

V závodě asi určitě budete čerpat ze zkušeností Zdeňka Simona. Vzpomeňte na to, co pro něj bylo asi to nejstěžejnější?
„Nejdůležitější je stále jít. Nezastavovat. Jednoduché, ale strašně těžké!“

Paris – Colmar je o to těžší, že je třeba plnit průběžně časové limity. Nejsou limity těžší, než samotný cíl?
„Možná se zdá, že časové limity jsou měkké, ale přijde krize a pak máte velkou starost to stihnout. V průměru chodím v pohodě 1 km za 6 - 7 minut, ale také vím, že jej lze jít třeba i za 20 minut a to je člověk rád. Když při Paris – Colmar nestihnete jeden limit, je konec. Všechna příprava i výdaje přijdou vniveč.“

Nikdo z účastníků se neobejde bez doprovodu. Co všechno tedy musíte do června zajistit a co od doprovodu během závodu očekáváte?
„Budu muset zajistit obytné auto, kde by mělo být veškeré zázemí. To znamená spaní, kuchyně a šatna, dále pět až šest lidí, kteří mi budou třeba vařit, kteří budou fungovat jako doprovod chodecký i na kole.“

Nebudu se vás ptát, na kolik vás tohle dobrodružství vyjde, ale nebylo by lepší strávit měsíc či dva někde na Maledivách v teple u moře?
„Věřím, že má žena by to určitě brala, ale to by nesměla mít za muže takové pošahané individuum, které se raději jde dobrovolně ničit do tak krásné země jako je Francie (smích).“

Promiňte, ale pořád si nedovedu představit, že člověk jde dvě stě, tři sta kilometrů. Je vůbec čas na šlofík? Co vám dodá energii?
„Tak na spaní čas není, pokud nejste na povinném odpočívadle. A co mi dodá energii? Třeba myšlenka na něco pěkného.“

Pohled na fotografie chodidel účastníků závodu Paris – Colmar je skoro až hrůzostrašný. Lze se vůbec vyvarovat krvácejícím puchýřům?
„Ano, mám zkušenosti, že puchýře nemusí být. Stačí nejen dobré obutí, ale hlavně dobré ponožky.“

Kolikery boty si s sebou povezete?
„Povezu si s sebou pět párů obuvi tří různých značek. Nejde ani tak o to, že bych je všechny prošlapal, ale noha v průběhu takto dlouhého závodu natéká, takže potřebujete větší botu, než jste měl na startu. Navíc ne každá bota vám sedne, tak je třeba mít zálohu.“

Po takovém závodě bolí asi úplně všechno. Za jak dlouho se dá člověk do pořádku?
„To opravdu nevím, jelikož jsem takový závod ještě nešel, ale vím, že když je vše v pohodě, tak po čtyřiadvaceti či osmadvacetihodinovce mohu třeba již po pěti dnech trénovat.“

Je Paris – Colmar vrcholem vaší sportovní kariéry nebo máte v hlavě nějaký další podobně šílený podnik?
„Víte, to je velice zajímavá otázka. Když jsem před šesti lety odpovídal vašemu kolegovi, řekl jsem a to po pravdě, že tento závod je nad mé možnosti. A když mi vloni po závodě v Roubaix Zdeněk Simon řekl, že bych se do něj mohl kvalifikovat, měl jsem půl roku, jak se říká, brouka v hlavě. No a když mi teď přišla nominace, neváhal jsem.“

Vizitka Romana Psůtky:

Roman Psůtka (49 let) se narodil v Domažlicích 6. 8. 1962. Pracuje jako údžbář v dětském domově ve Staňkově. Atletice se věnuje od roku 1990, předtím byl v letech 1978 - 81 cyklistou na úrovni SVS a stát. reprezentace ČSSR. Nejvíce si v atletice cení 40. místa na Mistrovství Evropy v běhu na 100 km z roku 2002 z holandského Winschotenu a pochopitelně také vítěztví v úvodním ročníku Chodského poháru v chůzi.

Autor: Václav Tauer

6.5.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Zboží za 12 tisíc korun chtěli zloději naložit do auta. Jejich plán nevyšel

Jedna z troji koledníků při Tříkrálové sbírce v Poběžovicích.

Poběžovičtí koledníci při Tříkrálové sbírce vykoledovali rekordní částku

Opustili nás

Domažlicko - Poslední rozloučení…

Pavel Maurer: Projím ročně auto střední třídy

Plzeň - Letošní ročník Grand Restaurant Festivalu se týká superpotravin. Jsou to ty, které mají blahodárné účinky na naše zdraví, protože je v nich vysoká koncentrace živin, vlákniny, vitaminů a minerálních látek. Mohou to být ´obyčejné ´věci jako zelenina, včelí produkty, byliny. Ty se ale přece jedly vždycky. 

Čekají na sníh, aby mohli uspořádat lyžařské závody

Čerchov – Vydatné sněžení a značné ochlazení. V tuto kombinaci a změnu rázu počasí doufají zástupci lyžařských oddílů SK Sněhaři Domažlice a LK Tatran Chodov. Ti totiž plánují již o nadcházejícím víkendu uspořádat tradiční závody pro milovníky běžeckého lyžování.

První sníh, kalamita a s obnaženou hrudí na Sněžku: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v úterý 16. ledna 2018.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>