Koutský rodák se do Bursy těšil, v roce 2006 tam ještě jako junior skončil třiadvacátý. Tentokrát se mu ale tak nedařilo, i když byl nakonec v konkurenci osmdesáti závodníků třicátý, do cíle dorazil v čase 01:02:57 hodiny jako druhý nejlepší z Čechů.

Česká výprava byla ubytována v osmnácti stech metrech, to už s člověkem zamává. „Nadmořská výška a počasí udělaly osmdesát procent výkonu. Druhý den, kdy je největší krize předtím, než se člověk trochu aklimatizuje, se závodilo. Start byl v půl dvanácté dopoledne, to už bylo pětatřicet stupňů ve stínu a na úvodních čtyřech kilometrech po asfaltu šplhala výheň přes pětačtyřicítku,“ přibližuje Voják náročné podmínky.

Po startu se udržel ve velké skupině závodníků na pětatřicáté pozici. „Postupně jsem se začal probojovávat dopředu, ale v tom vedru jsem cítil, že to není ono,“ říká. Na osmém kilometru, kdy se zaběhlo do lesa, se přece jen rozběhl. „Závod už se mi ale zvrátit nepodařilo, konkurence mezi patnáctým a pětatřicátým místem byla velká,“ dodává. Zbytek závodu bojoval s jedním domácím a španělským závodníkem. Do cíle dorazil se ztrátou tři minuty na vítěze. Nejlepším z Čechů byl jedenáctý Krupička.

„Sice jsem byl druhý z Čechů, ale chtěl jsem být nejhůře do dvacátého místa, proto jsem trochu zklamán. Bral jsem to jako vrchol sezony. Mrzí mi i to, že jsme neuspěli jako tým. S klukama jsme chtěli skončit docela vysoko,“ hodnotí Voják svoje účinkování na šampionátu. „Přitom jsem věděl, že na to je, že mám natrénováno, ale skolilo mě to vedro. A nejen mě. Švýcar, který stabilně běhá na takových závodech do pátého místa, byl až čtyřicátý.“

Mílaři Domažlice měli kromě Jiřího Vojáka a reprezentačího trenéra Jiřího Královce v české výpravě ještě jedno zastoupení. Nadějná Jana Hinterholzingerová zdolala 4,4 kilometry dlouhou trať v konkurenci třiceti nejlepších juniorských závodnic Evropy jako devátá.