Kvalitní konkurence
Letos se na startu sešla velmi kvalitní konkurence závodníků. Touto osmadvacetihodinovkou totiž začala nová kvalifikace na nejdelší chodecký závod světa Paříž – Colmar, který měří 440 km, pro ženy a ´nováčky´ je připravená trať o 100 km kratší. V Roubaix startovalo nakonec přes osmdesát vytrvalců z celé Evropy, což Psůtka na tomto závodě ještě nezažil. Do Roubaix dokonce přiletěl kompletní reprezentační tým z Qadelup, takže ´podnik´ měl i nádech exotiky.

Cesta na závod
„Do Roubaix jsme odjížděli v pátek ráno a dorazili tam večer, urazili jsme více než 1 000 km. Start závodu byl v sobotu ve 13 hodin. Počasí bylo pošmourné, občas pršelo, panovalo vlhko, prostě typické atlantické počasí. V noci se hodně ochladilo, a tak jsme se museli v průběhu oblékat,“ přibližuje Psůtka.

Závod
Po startu všichni závodníci absolvovali úvodní dvacetikilometrový okruh, který si s Psůtkou ´dal´ i jeho kamarád Rudolf Vančura, který zároveň plnil roli doprovodu. Poté se přešlo na 3,5 km dlouhý okruh. Domažlický závodník v úvodu začal volně, přece jen do Roubaix neodjížděl v úplné psychické pohodě. Délka závodu vzbuzuje respekt a on už z dřívějška věděl, že poslední čtyři hodiny jsou pořádně dlouhé. Je to hodně o morálce.

Profil okruhu
Samotný okruh nebyl úplně rovný, nechyběly v něm totiž kopečky. „Popravdě řečeno, výšlapy mi nevadily, náročnější byly ´sešupy´. Já jsem téměř celý závod absolvoval s reprezentantkou místního chodeckého klubu, která byla původem Italka. A tak jsem si alespoň procvičil italštinu,“ směje se Psůtka při vzpomínce na závodnici, která nakonec ušla úctyhodných 166 km.

Krize
Ta při tomto závodě přijde vždycky. První většinou mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní. „To si člověk říká, něco už mám za sebou, ale další kilometry mě ještě čekají,“ přibližuje. V těchto fázích mu hodně pomohl Ruda Vančura, který mu uvařil teplou polévku a ta Psůtkovi dodala další potřebné síly. Pokud chce člověk být ve špičce, nemá moc času na zastávky. Do 20. hodiny závodu totiž musí ujít 110 km. Kavárničky jsou otevřené jen do půlnoci, z čehož člověk žije tak tři hodiny. Najednou je ticho, zima a je na každém ze závodníků, jak se s tím ´popere´, než začne městečko opět žít.

Atmosféra
Chodí se podél projíždějících aut a většinou řidiči závodníky respektují. Navíc v neděli jsou prodejní bazary, takže se závodníci proplétají část trati mezi lidmi. Dvě hodiny před koncem závodu pořadatelé vytyčí kilometrový okruh, který je kolem dokola obklopen lidmi. „I když už se ploužíte jako ´živá mrtvola´, hodně vás to povzbudí a dodá vám to sílu závod dokončit,“ dodává Psůtka.

Paris – Colmar
Závod nakonec dokončil na 28. místě v novém osobním rekordu 172 km, což vůbec nečekal. Zároveň splnil ´nováčkovský´ limit na Paris – Colmar, který se uskuteční příští rok v červnu. „Start na nejdelším chodeckém závodě mě láká. Znamená to však pořádně potrénovat a dále sehnat potřebné finance, abych poplatil startovné a zároveň zabezpečil požadovaný doprovod. A samozřejmě aby vydrželo zdraví,“ tvrdí Půstka, který děkuje Rudovi Vančurovi za to, že se o něj v Roubaix skvěle postaral, a děkuje i své rodině za podporu.