Po svém návratu se podělila o své pocity a zážitky ze skoro třítýdenního pobytu v Číně. „Do Číny naše česká výprava 37 sportovců odlétala již 11. srpna vojenským speciálem. Po úmorném jedenáctihodinovém letu jsme přistáli konečně na letišti v Nanjingu. První dojmy nadšení při vstupu do olympijské vesnice byly vystřídány poněkud rozpačitým pohledem na pětipatrovou jídelnu s eskalátory a nekonečný komplex budov, ve kterém byly ubytovány všechny národní výpravy ze všech koutů světa. Her se zúčastnilo přes 3600 sportovců z 200 zemí. Soutěžilo se ve 31 sportovních odvětvích. Atletické soutěže začínaly až 20. srpna, a tak bylo dost času na aklimatizaci a trénování.

Trénovat jsem mohla na stadionu i v posilovně. K dispozici bylo veškeré vybavení. Ve volném čase jsme se zúčastnili různých aktivit v rámci doprovodného kulturně-vzdělávacího programu. S ostatními členy výpravy jsme si mohli vyzkoušet různé čínské tradiční dovednosti, ve stanech a budovách jsme navštěvovali stánky, ve kterých pořadatelé předváděli různé typické rysy života v konkrétních státech světa. Pokud jsme se zapojili do některých aktivit, načítaly se nám body, za které jsme mohli později získat různé ceny. Hráli jsme různé hry nebo třeba i tancovali s čínskými dobrovolníky na ulicích vesnice. Naučili jsme se, mimo jiné, jíst hůlkami a sbírat lístečky čajovníku. V sobotu 16. srpna proběhl oficiální zahajovací ceremoniál na olympijském stadionu spolu se zapálením olympijského ohně.

Ceremoniál byl skutečně velkolepý a na rozdíl od „dospělých" olympijských her byl určen pro sportovce, kteří se ho všichni mohli zúčastnit. Ten večer jsme se všichni vrátili zpět s obrovským nadšením. Další den už vstupovali první z nás do svých soutěží a město začalo žít zápolením a prvními finálovými boji. Nadešel den mého závodu a i přes konečný, celkem vydařený výkon 59,31m to bohužel na finále A nestačilo a nakonec z toho bylo konečné 14. místo. Závod jsem si ale báječně užila a vzpomínky na atmosféru olympijského stadionu budou asi jedny z nejkrásnějších v životě.

Po ukončení vlastních závodních dní bylo nejdůležitější povzbudit ostatní v jejich bojích o medaile. Byla jsem hlasivkami podpořit ostatní atletky a naše
veslaře s kanoisty. Zajímavé pro mě bylo i nahlédnutí do zákulisí ostatních sportů. V olympijské vesnici a na sportovištích jsem navázala nespočet sportovních přátelství i se sportovci z cizích zemí. Překvapila mě možnost komunikace s domovem prostřednictvím skype, facebook a emailu. Bez problému jsme mohli využívat volného přístupu k internetu. 

Poslední dny před odletem jsme využili k návštěvám centra města a návštěvě metropole Šanghaje. Možnost seznámit se s životem běžných lidí byla omezená, ale v některých částech města byly vidět obrovské rozdíly v kultuře a životní úrovni obyvatel ve srovnání s Českou republikou. Ve městech bylo zhoršené životní prostředí. Slunce nad městem bylo po celou dobu pobytu zahaleno ve smogu. Tyto zážitky trochu kalily dojem z jinak perfektně zorganizované vrcholné
sportovní akce."