Ve svém červeném miniautíčku, vlastně čtyřkolovém mopedu, kterým docílí maximální rychlost 45 kilometrů v hodině, se totiž na rušné silnici v centru města doslova podruhé narodil. I se svojí maminkou, kterou vezl jako spolujezdkyni.

„Vyjížděli jsme od Plazy do sadů Pětatřicátníků a pak na Karlovarskou třídu v pravém jízdním pruhu. Vedle nás jel kamion, který se ale u odbočky na Prahu přeřazoval do našeho pruhu a zezadu nás zachytil. Aniž by si toho všiml, naše autíčko za jízdy otočil a začal hrnout před sebou,“ líčí hrůzné okamžiky Tomáš.

Ze své vysoké kabiny řidič kamionu vůbec netušil, co se děje. Zato Tomáš okamžitě ztratil nad svým vozítkem úplně kontrolu a mohl jen bezmocně přihlížet, jak je i s maminkou hrnut v plechové kastli dopředu. „Snažil jsem se aspoň uhýbat ostrůvkům. Křičeli jsme, hlavně máma, já jsem troubil a blikal světly. Chtěli jsme dát nějak najevo, že jsme v pasti, jenže nebylo jak. Nakonec nás zachránila máma, ale bylo to asi až po takových čtyřech, pětistech metrech u odbočky ke Kauflandu,“ říká Tomáš. Tehdy jeho matku napadlo stáhnout okýnko a za sebe hodit směrem na čelní okno kamionu kelímek s horkou kávou, kterou držela v ruce.

A pomohlo to. Kamion konečně zastavil a jeho řidič se šel přesvědčit, zda nezačalo pršet kafe. Když zjistil, co se stalo, nevěřícně kroutil hlavou a omlouval se, že vůbec nic neviděl.

Na místo vzápětí přijela odtahovka i policisté, protože nehoda zablokovala frekventovaný průtah na Severní Předměstí. Tomášovo minivozítko skončilo v servisu, prý je v něm ´něčím hnuto´. Jinak přežilo bez větší újmy, stejně jako jeho pasažéři.

„Jo, já vím, že jsme se podruhé narodili,“ opaluje od té doby Tomáš desítky zvědavých dotazů. Autíčko, které mohou řídit už patnáctiletí, řídí od května a jezdit chce dál. „No, budím mezi řidiči trochu rozruch, ale všude ve městě jim stačím. Až na úseky, kde je povolena sedmdesátka. Tam zůstávám pozadu,“ směje se.