Prázdniny jsou za dveřmi, známky na vysvědčení jsou uzavřené. Nastala doba, kterou děti školou povinné mají nejradši. Jsou ale i takové, pro které se doba před vysvědčením stává noční můrou. Na vině jsou jejich rodiče, kteří je buď nepřiměřeně trestají za špatné známky nebo mají vysoké ambice, kterých jejich děti i přes obrovskou píli a snahu nemohou dosáhnout. Ty pak mnohdy nehledají pochopení u svých rodičů, ale raději prostřednictvím linky bezpečí.


„Vždy před vysvědčením se počet dětí, které mají strach z reakce rodičů na své školní výsledky, mírně zvyšuje. Každá rodina je jiná a má jiná pravidla, podle toho se také liší reakce dětí. Rodiče by se měli svého dítěte ptát na jeho úspěchy či neúspěchy už během školního roku. Pokud známky nejsou podle představ, je dobré si v klidu promluvit a společně vymyslet plán, který pomůže dítěti zlepšit prospěch v dalším školním roce,“ uvedla Lucie Bukovská, psycholožka Linky bezpečí.


Vysvědčení je pouze konečný výsledek celoroční práce. Rodiče, kteří se o školní práci dětí zajímají průběžně, mají určitou představu o jejich výsledcích. „Nikdy své děti za vysvědčení netrestám, protože chodím pravidelně na třídní schůzky a prospěch předběžně znám. Myslím, že když si o tom v klidu promluvíme, mají pak daleko větší chuť si známku opravit,“ řekla Zdena Fiřtová z Domažlic.


„Nepřiměřené ambice rodičů vedou děti k pocitům méněcennosti. Ty pak mohou negativně obrátit vůči sobě nebo školním povinnostem,“ vysvětlila Diana Valečková, vedoucí Pedagogicko – psychologické poradny v Domažlicích s tím, že pokud je dítě opakovaně trestáno za své výsledky a jeho výkon je opakovaně znehodnocován, zatvrdí se a ztrácí chuť známky vylepšovat.


„Zájem rodičů by neměl být jen o konečné vysvědčení, ale o to, co dítě dělá, jaké má kamarády a co ho zajímá, jaké má přednosti, co ho trápí. Neměla by být hodnocena pouze známka, ale snaha a příprava dítěte během celého školního roku,“ řekla Valečková.


Psychologové se shodují na tom, že než trestat, je lépe děti motivovat k lepším výsledkům. „Je dobré snahu dítěte odměnit, ať je již výsledek jakýkoliv. U malých dětí to může být vidina společného výletu do ZOO nebo dobrota v cukrárně. Větší děti mohou být motivovány možností volné zábavy. Každé dítě by si mělo samo zhodnotit svůj konečný výsledek. Mělo by mít možnost diskutovat o problému se svými rodiči. Společně pak mohou stanovit pravidla a opatření, která pomohou špatné výsledky napravit,“ dodala Valečková.