Ve sněmovně zuří od středy bitva o korespondenční volbu. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš mluvil bezmála čtyři hodiny, předseda SPD Tomio Okamura jedenáct. Sice nikoli k věci, ale o to vůbec nešlo. Chtěli schůzi protáhnout, aby se na hlasování dostalo co nejpozději.

Z tématu, jež není pro život obyvatel České republiky nijak zásadní, se udělala kauza, pře o ústavní čistotu a o jedno z klíčových občanských práv. Politici ale většinově nemají na mysli dobro lidí s českým pasem, nýbrž svoje vlastní. Hraje se tu o zhruba půl milionu hlasů, které přijdou poštou ze zahraničí. Od venku trvale žijících krajanů i studentů, profesorů, podnikatelů a vědců na přechodném pobytu v jiné zemi. Statisticky je zřejmé, že jejich hlasy by získaly strany, jež nyní sedí ve Strakově akademii, zatímco ANO a hlavně SPD by ostrouhaly. Jakkoli je motivace obou táborů účelová, zvítězí snad rozum a Česko se přidá ke 129 státům, kde lidé tímto způsobem běžně hlasují. Usnadnit občanům výkon jejich volebního práva je totiž správné a žádoucí.

Na pozadí této sněmovní vřavy se dějí daleko důležitější věci. K představitelům NATO, kteří připouštějí napadení členů Aliance Ruskem, se přidává čím dál víc politiků, například švédský či německý ministr obrany. „Výhrůžky z Kremlu slyšíme téměř každý den, naposledy opět proti našim přátelům z Pobaltí. Musíme tedy počítat s tím, že Vladimir Putin může jednoho dne zaútočit i na některou ze zemí NATO,“ uvedl pro berlínský deník Tagesspiegel Boris Pistorius.

Čili nejen náčelník generálního štábu české armády Karel Řehka, ale i evropští státníci varují, že válka nemusí skončit na území Ukrajiny. Jenže lidé ji nechtějí, bojí se jí a instinktivně si přejí, aby zbraně zmlkly. Proto Andrej Babiš před rokem v prezidentské kampani strašil generálem, který chce válčit, zatímco on jako mírumilovný člověk touží po tom, aby se pušky proměnily v klarinety.

Teď předvedla podobnou figuru šéfka poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová, když pronesla větu, že bychom se spíš než o tanky měli starat o naše silnice. „Já si opravdu nemyslím, že jedině neomezené a horečné výdaje na zbraně jsou tou správnou a už vůbec ne jedinou cestou, jak se vyhnout válce. Nesouhlasím ani s tím, že válka již klepe na dveře. Podporujeme zemi, která byla napadena, ale ve válce Česká republika skutečně není,“ doplnila později svoje slova.

Sklidila drtivou kritiku. „Trochu jsem doufala, že paní poslankyně Schillerová se od svého výroku 'my se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru' distancuje, bohužel na jednání Poslanecké sněmovny pokračovala,“ napsala na síti X šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

Podle mě je to mylná úvaha. Po míru nepochybně touží i Ukrajinci. Klíčová otázka je, jak k němu dospět. Jednáním, diplomacií, ústupky agresorovi nebo masivním zbrojením, jež útočníka odstraší?

Prezident Petr Pavel jednal s hlavou Kataru, tedy státu, jenž dlouhodobě financoval Hamás. Většina vládních politiků mu za to tleská. Proč? V čem je rozdíl? Je nutné o tom vést debatu. Podrobnou, důkladnou a hlavně takovou, kde si všichni účastníci budou naslouchat a předem nevylučovat jiné pohledy, slovy Aleny Schillerové, měli by zapomenout na „spojení jako hlásná trouba Kremlu, ruský šváb, šílené nálepkování, věčné hledání vnitřního nepřítele“