Už přes dva roky pociťuji vděčnost, že můžu profesně dělat to, co bylo vždycky mým koníčkem. Psát. Jsem sice Slovenka, ale myslím, že všude je to kromě lásky k jazyku především o pravidlech. A ta se dají naučit. Ačkoli by to nešlo bez mých milých kolegů, kteří mě hlavně v začátcích podporovali a upozorňovali na případné prohřešky vůči češtině.
Také mi dopomohlo k zvládnutí místního jazyka psaní jak bakalářské, tak diplomové práce na Univerzitě Karlově v Praze, kde jsem studovala na Pedagogické fakultě. A ke psaní neodmyslitelně patří čtení, další z mých zálib. Pak už mám kromě rodiny jen jednu: Scrabble. Moc ráda také komunikuji s našimi čtenáři.
Předtím jsem pracovala 15 let ve zdravotnictví jako sestra. Práce je to sice chvályhodná, ale značně psychicky i fyzicky vyčerpávající. Po těch letech jsem už cítila, že je čas změnit směr mého působení. Vyhovuje mi práce komunitního redaktora, mám radost, když mi třeba napíšou organizátoři a poděkují za propagaci akce.
V České republice žiji už třináctým rokem. Šest let jsem bydlela v hlavním městě a sedmým rokem je mým domovem Smilkov. Lidé i jazyk mi přirostli k srdci už jako dítěti. Často jsem ve Vsetíně navštěvovala mou tetu a strýce z máminy strany. Své místo si tady našla i má dcera, která letos slavila 27 let.
Nemohu slíbit, že se do mého textu nikdy chybička nevloudí, to je nereálná představa. Ale vím, že se každý den budu snažit vydat ze sebe to nejlepší. Nejraději bych byla informovaná o každé akci, která se ve mnou spravovaných regionech koná. Kulturu a komunitní dění považuji za důležitou součást života člověka.