Předchozí
1 z 6
Další

Galerie bratří Špillarů je součástí Muzea Chodska, kde jsem pracovala jako kunsthistorička od roku 1999. Když můj kolega a předchozí vedoucí galerie Václav Sika odešel do důchodu, převzala jsem tuto pozici po něm. Vést galerii obnáší velmi pestrou škálu úkolů a činností. Pro veřejnost jsou samozřejmě nejviditelnějším výstupem výstavy, které připravujeme. Ať už jsou to prezentace současných výtvarných umělců nebo výstavy děl z našich sbírek výtvarného umění.

Slávka Štrbová. Umění k ní neodmyslitelně patří.

Galerie bratří Špillarů spravuje téměř 3 000 obrazů a kolem 6 000 kreseb i grafických listů různých autorů. O tento fond je nutné pečovat a dále s ním pracovat.

Před Chodskými slavnostmi vznikly karty Černý Petr s chodskými motivy. Inspiraci jsem brala různě a neměla jsem s tím potíž. Nabízela se mi na každém kroku. V Galerii bratří Špillarů jsem stále obklopena obrazy Jaroslava Špillara s chodskou tematikou. Dalším zdrojem nápadů byly staré pohlednice a fotografie ze sbírek Muzea Chodska. Koneckonců čerpám i z vlastních kořenů. Moje babička se celý život oblékala do chodského kroje, zachovávala staré zvyky, ctila tradice. Byla to hluboce věřící, statečná a pracovitá žena. Předla na kolovrátku, vyšívala chodské šátky, pleny i mužské košile, uměla upéci chléb i chodské koláče. Vidím ji ve vzpomínkách jako živou.

Slávka Štrbová. Umění k ní neodmyslitelně patří.

Lásku k malování mi sudičky i s pastelkami vložily zřejmě už do kolébky a sotva ručička udržela tužku, pokreslila vše ve svém dosahu, včetně zdí. Vzpomínám si, že jsem v této otázce měla jasno už někdy ve druhé třídě a všem tazatelům směle odpovídala, že budu ilustrovat dětské knížky. Krátký čas jsem také uvažovala o profesi „něco se zvířaty“, ale malování nakonec zvítězilo.

Slávka Štrbová. Umění k ní neodmyslitelně patří.

V dětství mi byla velkým vzorem maminka, sama šikovná a všestranná výtvarnice. Byla vystudovaná malířka porcelánu, dělala nádherné věci z keramiky, malovala obrazy. Doma nás obklopovala její tvorba a i to mě myslím, kromě zděděných genů hodně ovlivnilo.

Slávka Štrbová. Umění k ní neodmyslitelně patří.

Jedním z umělců, který mě hodně ovlivnil, byl určitě můj profesor na vysoké škole, Jiří Šalamoun. Velmi ráda vzpomínám třeba na rodinu zesnulého Vladimíra Komárka, kde jsme si půjčovali jeho obrazy pro výstavu v Domažlicích. Na „paní“ herečku, Hanu Maciuchovou, milou, zábavnou a přitom skromnou dámu.

Slávka Štrbová. Umění k ní neodmyslitelně patří.

Ano, i od umění je občas potřeba si odpočinout. Relaxuji hlavně venku, v přírodě. Na procházkách se psem, na kole, lyžích, při zvelebování rozlehlé zahrady. Úplně nejraději ale mám, když mohu usednout na koně a těšit se krásami světa z trochu jiné perspektivy.

Slávka Štrbová. Umění k ní neodmyslitelně patří.