Předchozí
1 z 6
Další

Šárka Pangerlová Nichols v Saudské Arábii

Odmaturovala jako všeobecná zdravotní sestra a v roce 2010 se rozhodla pracovat v Rijádu v Saudské Arábii.

Rozhodla jsem se v červenci roku 2010, poté co jsem viděla reklamu v časopise Sestra. Impulsem byly finance a vidina toho, že rok nebo dva v Saudské Arábii výrazně zlepší moji finanční situaci.

Domažlická rodačka pracovala  jako zdravotní sestra v Rijádu.Zdroj: Šárka Pangerlová Nichols

Rozmýšlela jsem se asi tak jeden den. Bylo to velmi spontánní, impulsivní rozhodnutí. Probrala jsem to se svým tehdejším partnerem a bylo rozhodnuto. V té době byla v ČR jen jediná agentura – G5. Zavolala jsem tam a domluvila si první informativní schůzku, při které jsem dostala základní informace, co vše obnáší příprava a jaké nemocnice v Saudské Arábii přijímají.

Domažlická rodačka pracovala  jako zdravotní sestra v Rijádu.Zdroj: Deník / Petra Kůtová

Pro vstup do programu jsem musela splnit 3 základní podmínky, mít platnou sesterskou registraci, pracovat alespoň 3 roky v oboru a znalost angličtiny. První dvě podmínky byly bez problému, ale moje angličtina nebyla nejlepší. Začala jsem s s intenzivní výukou angličtiny. Obnášelo to i 2 týdny v Londýně na jazykové škole a 3 měsíční online kurz lékařské angličtiny. Také jsem musela absolvovat kurz o kulturních zvyklostech a multikulturní kurz, kde nám bylo mimo jiné řečeno, že nesmíme nosit žádný náboženský symbol, nesmíme říct, že jsme nevěřící (pokud se nás někdo zeptá, máme odpovědět, že jsme křesťané), na veřejnosti nesmíme být v přítomnosti muže (pokud to není manžel, otec nebo bratr a i v tom případě musíme mít u sebe dokument který to prokazuje), a také že v Saudské Arábii je prohibice, takže žádný alkohol a žádné vepřové maso.

Domažlická rodačka pracovala  jako zdravotní sestra v Rijádu.Zdroj: Deník / Petra Kůtová

Strach jsem přirozeně měla. Chystala jsem se opustit rodinu, přátele a práci, vše čemu jsem rozuměla a znala. Ale zvědavost a možná i trochu touha po dobrodružství a rozbití stereotypu ten strach trochu tlumily. Překvapilo mne vedro, suché horko, prach a špína.

Domažlická rodačka pracovala  jako zdravotní sestra v Rijádu.Zdroj: Deník / Petra Kůtová

Většinu volna jsem trávila na ubikacích, u bazénu, v posilovně, nebo přípravou na další služby. Moc volna jsem neměla, hodně často jsem měla šest 12hodinových služeb v týdnu, takže ten jeden volný den byl čistě jen pro relax. O víkendech jsme chodili na různé ambasády, které většinou pořádaly nějakou party nebo bál. Bylo to i jediné místo, kde jsme mohli pít pravý alkohol. Místní zvyky jsou velmi odlišné od toho, na co jsem byla zvyklá, absolutní obrat. Pokud možno chodit „ven“ bylo doporučeno vždy aspoň ve dvou. Nesměly jsme nikam sami, jen s mužským doprovodem. My jsme zvyklý na občasné doteky během rozhovoru, ale to tam nepřicházelo v úvahu. Na pokoj ženské pacientky musí jít sestra s doktorem a být tam po celou dobu, i když ji nevyšetřuje, ale nesmí s ní být sám.

Domažlická rodačka pracovala  jako zdravotní sestra v Rijádu.Zdroj: Deník / Petra Kůtová

Prozatím jsme v Idahu, líbí se mi tu, ale je možné, že se budeme příští rok v lednu stěhovat někam jinam. Záleží to na manželově práci. Jinak do Čech se chceme přestěhovat a nějaký čas tu žít, ale to bude až za pár let.

Domažlická rodačka pracovala  jako zdravotní sestra v Rijádu.Zdroj: Deník / Petra Kůtová