„Kamarád má tchýni, která si chtěla nechat vyrobit speciální police. Ví o mně, že jsem zručný, a proto se na mě obrátil. Chtěl po mně, abych se k ní přijel podívat, že má v garáži zajímavou věc, z níž je chce udělat. Dodal tehdy ještě, že prý to viděla na Pinterestu. Nic jiného jsem nevěděl,“ usmívá se Jaroslav Sobota.

„Když jsme přišli do garáže, byl jsem překvapený. Stál tam starý klavír. Byl v hodně dezolátním stavu. Paní mi vehementně ukazovala fotografie, jak by její budoucí polička měla vypadat. Ani chvilku jsem nezaváhal. Byla to pro mě zkrátka nová výzva,“ vzpomíná na nečekanou zakázku.

Netradiční nábytek. Podivejte se na 25 zajímavých nápadů:

| Video: Youtube

 

Stěhování klavíru? Oříšek

Klavír mívá na délku okolo 1,5 až 3 metrů a váží od 300 kilogramů výše. Už jen jeho stěhování tak bylo oříškem.

„Byli jsme na to tři a docela jsme se nadřeli. Museli jsme sundat nohy a ukládat ho na vozík takzvaně na stojáka. Tím, že jsme odmontovali nohy, tak se odlehčil. Hádám, že poté měl okolo 180 kilogramů. Základ je totiž dubový. A masivní dřevo holt něco váží. Uvnitř jsou pak samozřejmě další komponenty, jako jsou táhla či klaviatura,“ vysvětluje obtíže s přepravou objemného materiálu.

close Některé části klavíru doslova chyběly. info Zdroj: se svolením Jaroslava Soboty zoom_in Některé části klavíru doslova chyběly

Když klavír přivezli do dílny, odmontoval šikovný kutil spodní díl. „Byl tam litinový základ, aby koncertní křídlo správně rezonovalo. Nakonec jsem ho rozebral vlastně kompletně. Paní chtěla zachovat některé části klavíru,“ popisuje postup práce. Nic se proto nesmělo zlomit a znehodnotit.

Nábytek i s minibarem

Některé části těla klavíru vyloženě chyběly, takže musel udělat kompromisy. „Když jsem viděl fotografie vzoru, řekl jsem si, že to udělám o trošku lepší. Všechno je nakonec přiznané a funkční. Nejhorší na tom bylo právě opatrné odstrojování, což je časově náročná piplačka. Tehdy už jsem měl vizi, že bych dovnitř do klaviatury udělal skrytý minibar. Nevím, jestli si tam současná majitelka dává něco ostřejšího,“ směje se.

Na přeměně zdevastovaného klavíru na designový nábytek pracoval zhruba 50 hodin. „Vnitřní poličky jsou ze spárovky, což mě vyšlo na zhruba pětistovku plus barva, která stála asi tisíc korun. Samozřejmě byla potřeba hromada vrutů a šroubů, ty jsou v dílně všude,“ říká.

Zbytek prý použil z toho, co jeho dílna dala. Dřevo na vyztužení je z odřezků, takže to podle něj byly už bezvýznamné položky.


Nahrává se anketa ...

Na luxusní poličku, luxusní materiály

Jaroslav Svoboda si s klavírem skutečně pohrál. Poličky jsou bez viditelných spojů a vše je čepované a napojované. „Jako povrchovou úpravu jsem zvolil olejové barvy. Je to sice drahé, ale na luxusní poličku patří luxusní materiály, no ne?,“ pokládá si řečnickou otázku.

Nakonec musel vymyslet, jak obří nábytek pověsit na zeď.

„Udělal jsem zezadu vzpěry. Při kotvení na zeď, se klavír zavěsí na několik šroubovic, čímž se jeho ohromná váha roznese. Dát takovou tíhu na dva body zkrátka nejde. Nakonec mi majitelka sdělila, že poličku z klavíru dávali na pět bodů, dva z nich jsou například schované pod klaviaturou,“ pochvaluje si.

„Netradiční a zajímavé projekty miluju. Pořád a pořád se totiž učím a zlepšuju. Navíc mě to strašně baví. A navíc si přivydělám i nějakou tu kačku. Strašně rád si zalezu do garáže a něco tvořím,“ uzavírá.