Českým králem, Železným a Zlatým, byl v té době Přemysl Otakar II., pražským biskupem pak Jan III. z Dražic. Oba byli ctižádostiví. Přemysl Otakar II. vedl války s mocnými středoevropskými vládci, mimo jiné i s Jindřichem Dolnobavorským. Zdejšímu regionu hrozilo bezprostřední nebezpečí. Vždyť tudy vedly zemské stezky spojující Bavorsko a Čechy už po staletí. Po nich přicházeli nejen kupci a různá poselstva, ale i vojenské oddíly a loupežnické hordy. A tak vznikaly hrady, které měly tyto cesty chránit. Tu, která vedla přes Všeruby, hlídal Rýzmberk a také opevněné královské město Domažlice.

Důležitý však byl i brod přes Radbuzu. V jeho nebližším okolí se dokonce stýkaly stezky tři: vedle všerubsko – domažlické ještě cesta vedoucí přes Nemanice a Poběžovice (střežená Starým Herštejnem) a prastará komunikace vedoucí po levém břehu řeky od Přimdy a Bělé. Zřejmě proto, aby byl chráněn tento důležitý dopravní uzel, došlo k rozhodnutí vybudovat na ostrožně nad brodem mohutný hrad. Příroda jej chránila ze dvou stran: na jihu spadala stráň prudce k řece, na západě pak k potoku, na severní a východní straně byly zřízeny hluboké příkopy a valy. Byl tak vymezen čtyřúhelník a obehnán zdí vysokou dva až tři metry. Na výstavbě hradu se projevil tehdy „moderní“ stavební styl – gotika. Na hradě sídlili biskupští (od r. 1344 arcibiskupští) purkrabí, většinou z rodů okolní drobné šlechty, kteří měli na starost záležitosti hospodářské a vojenské. Církevní správu představovali arcijáhenové. Ti přesídlili z Horšova do dvora na Velkém předměstí (snad první kupecká, ještě neopevněná osada u brodu), kde stál kostel Panny Marie (dnes sv. Apolinář). Traduje se, že hrad H. Týn byl v polovině cesty mezi Prahou a Řeznem a že sloužil i jako místo k přespání biskupských poslů.

I když se hrad po požáru v r. 1547 částečně změnil v renesanční zámek, jeho základy, dispozice i mnohé krásné gotické prvky, především ve slavné kapli, zůstaly zachovány. Hrad spolu se zámeckou částí patří k nejvýznamnějším památkám nejen v České republice. Autor: Marie Špačková, Zámělíč