„Manžel chová ovce. Po deseti letech se nám vlna začala hromadit. Protože je manžel nejen ekolog, ale také ekonom, prosil mě a dceru, abychom vymyslely, co sní. Dceru napadlo, abych si udělala soukenický kurz," popisuje Kalčíková, která je jedinou soukenicí v domažlickém regionu.

Soukenictví se zabývalo zpracováním vlny od A až do Z. „Pokud se vlna zpracuje působením tlaku a vody, je nepromokavá a neprofoukne. Právě tímto poctivým způsobem se vyráběly třeba bačovské kabáty. Z plsti se dělají boty, klobouky, saka, kabátky a další rozmanité výrobky," vysvětluje soukenice.

Po absolvování kurzu se Miroslava Kalčíková pustila do výroby ozdob.
„Mne nejvíc oslovilo filcování suchou metodou, protože mám ráda detaily. Je to velmi velmi jemná práce a dá se při ní i malovat. Začala jsem vyrábět náušnice, korále, náramky, ale pak jsem si řekla, že vlna má i své praktické zpracování. Začala jsem háčkovat čepice, šály, límce na kabáty a vše jsem ještě ozdobila. Vznikly opravdu neotřelé módní kousky."

Na řadu přišly i staré kabáty.
„Je spousta starých věcí, které lidé vyhazují. Z takového starého kabátu lze ušít taška nebo pouzdro na brýle, fotoaparát či mobil. Módní novinku lze udělat i ze starého klobouku. Ten, když se namočí, se dá různě vytvarovat. Pak už stačí klobouk ozdobit a módní hit je na světě."

Miroslava Kalčíková považuje vlnu za materiál třetího tisíciletí.
„Když se vlna dobře zpracuje, je nedostižitelná. Je to přírodní, obnovitelný materiál. Lidé mají o výrobky z vlny stále větší zájem. Je to cesta k návratu k přírodě. Zdobit se přírodním materiálem by nám mělo být nejbližší. Drahé kameny bychom měli nechat v lůně matky přírody."