Silnici do Domažlic za chvilku budete znát hodně důvěrně. Vrátil jste se sem po týdnu od vaší besedy pro dospělé diváky…
Mám rád tenhle kraj. V dětství jsem tu byl mnohokrát. Ještě živé vzpomínky mám na sousední klatovské katakomby, kde se průvodce zeptal, zda si někdo z nás nechce pochovat vysušenou mumii, a já byl statečnej, tak jsem se přihlásil (smích).
Když máte blízký vztah k tomuto regionu, neuvažoval jste, že byste zde pořídil některé scény do svých filmů?
Chtěli jsme tu točit pohádku Nejkrásnější hádanka. Objížděl jsem Domažlice a okolní vesničky, ale nenašli jsme vhodné místo pro natáčení.
Proč?
Našli jsme třeba krásnou chodskou chalupu, ale před ní byl sloup elektrického vedení a asfalt. Nebo u jiné byly zase vysázené túje ve dvoře, další sousedila s moderním domem. Tak jsme se vydali do jižních Čech, kde v okolí Soběslavi jsou zachovalé lokality vhodné pro natáčení.
Přijel jste v den, kdy chodí Mikuláš. Jaké se vám na tuto tradici vybaví vzpomínky z dětství?
Já jsem se čerta a Mikuláše bál. Zazpíval jsem sice písničku, ale měl jsem hroznej strach. Byl jsem tak dva tři dny dopředu hodnej, abych moc nedostal (smích).
V příštím roce budete točit pokračování komedie Doktor od jezera hrochů. Dočkáme se později opět pohádky?
Mám připraveno osm různých námětů. Záleží jen a jen na penězích a na rozhodnutí producenta, jaký příběh si vybere. Pohádky jsou finančně náročné, točíme je v exteriérech, drahé jsou kostýmy…
Je teď , po první vlně krize a změně managementu TV Nova, která bývá koproducentem vašich filmů, složitější shánět peníze?
Daleko obtížnější. Producenti jsou teď opatrní. Připravujeme Doktora od jezera hrochů 2 a první požadavek producenta byl, aby se vše natáčelo v Čechách, na cestování jinam nejsou peníze.
Při plánovaném natáčení se tedy do ciziny nedostanete, ale jinak se svými filmy jste v zahraničí poměrně často…
Jen za Čertovu nevěstu jsme si ze světa přivezli šest cen. Je promítána i na nesoutěžních přehlídkách a festivalech. Z ruského Uljanovska, což je město na Volze, jsme si přivezli cenu za rytířství, které vrací dětem krásu klasické pohádky. S úspěchem byl tento film přijat v Petrohradě, Kyjevě. V běloruském Minsku jsme získali obě hlavní ceny na tamním festivalu. Teď zase letím do Moskvy na projekci pro opuštěné děti z dětských domovů.
Rozumí tamní děti laskavosti a české malebnosti vašich pohádek?
Všechny děti na světě mají zakódované, co je dobré a co zlé. Reagují stejně, ať pohádku promítáme ve Francii, Itálii, Rusku nebo Kazachstánu. Ani nevadí, že třeba postava čerta českého se díky Ladovi a Drdovi liší třeba od pojetí ruského. Ten náš je spíše nekňuba a trdlo, není zákeřný, kdežto ten ruský je nositelem zla.
Co jste říkal na překvapení, když vám děti z pěveckého sboru Perníček zpěvníček ze školy v Komenského ulici zazpívaly písničky z vašich pohádek?
Všude budu říkat, jak jsou tady šikovné děti. Moc mě potěšilo, jak zazpívaly i jak byly hezky slavnostně oblečené. Byl to jeden z nejhezčích dárků, které jsem v poslední době dostal.