Městská knihovna Boženy Němcové v Domažlicích pořádá v příštím týdnu další přednášku z cyklu Vážná hudba technicky i filosoficky. Tentokráte se bude konat již před samotným koncertem.

Čerchovan uvede Vivaldiho Gloria 19.dubna, přednáška o muzikologických i filozofických aspektech díla se bude konat o tři dny dříve. Jedním z jejích autorů je PhDr. Zdeněk Vyšohlíd.

Na co se můžeme těšit?
Tím podstatným je hudba a to, co o ní řekne Marek Vorlíček. Ukázky, které připraví a na kterých ´uvidíme´, co bychom měli zvlášť pozorně slyšet.

Vivaldiho Gloria je dílo duchovní, náboženské.
Jsme zvyklí mluvit o náboženství jako o duchovní sféře. Protikladem duchovního je světské. Světské je protějškem duchovního – ale není bez ducha! Kdyby skutečnost byla bezduchá, i ateistky by zděšeně křičely: „Proboha, to jsme to dopracovali!"
I slovo víra užívejme opatrně. Věřící věří, nevěřící nevěří. A ateisté nevěří ničemu? Vědám, nebo románu, že říká pravdu o životě? Hudbě nevěří, ale ta přece nemůže lhát!

Je to předsudek, že víra se upíná k neprokazatelné fikci, zatímco věda víru nepotřebuje: Věřit znamená brát vážně, co říkám nebo co druzí říkají. Bez víry nemůžeme spolu žít a spolupracovat ani být součástí občanského a politického života.
Kdosi doporučuje rozlišovat Víru s velkým V v Boha od světské víry s malým v. Navíc prý Víra je jen soukromou záležitostí, mimo reálný život a politiku. Cožpak soukromé není součástí skutečnosti? Velké partaje v Německu se nazývají křesťanskými – a CSU i CDU jsou křesťanské strany, stejně jako naše komunistické byly a jsou komunistické. Strůjci gulagů nebo koncentráků věřili s v nebo s V? Programu své strany věřili nebo Věřili?

Co tentokrát zaujme, možná až překvapí nejvíc?
Určitě výklad muzikantské techniky. Bude-li tam klavír, můj partner toho využije a hudba, hudební umění bude nejen tématem, o kterém se mluví, ale i zážitkem.

Mým tématem bude hřích. Nejen, ale také hřích. Nietzsche říká: „Hřích je židovská smyšlenka." Je to jen výmysl, těsná a svazující fikce. Ateisté se nechtějí bát Boha a podřizovat se onomu světu, člověk prý nemá žít s vědomím hříchu.
Minulé století nahradilo víru v Boha vírou v program a politiku strany. Hnědá ideologie prohlásila za dokonalého člověka nordické rasy; rudá třídního bojovníka. Člověk narovnal záda, začal si věřit – a bohabojnost vystřídala stranická disciplína a politický teror. Svázaly ho dokonale. A měl po svobodě!

Ne na všechno je církev hrdá. Ne vždy volala po svobodě.
Omyly, tragické omyly a scestné výklady patří dějinám.

A také ateismus. A úspěchy vědy a její prospěšnost. Neubírá to na síle a přesvědčivosti evangelijních podobenství?
Skutečnost je víc, než co si dovedeme spočítat jako housky na krámě. Víc chápeme: počítáme i s pravděpodobným – ba vědci exaktně zdůvodňují, co a proč do exaktních úvah nepatří! Přesto i precizní teorie rostly na mylných předpokladech: Věda prodělala různé proměny i kotrmelce. Také zbožnost, Víra či vztah k Bohu se proměňuje, vyvíjí.
Nietzsche učí: Pravda je omyl pochopený jako omyl. Pak věříme v jiné, pravdivější řešení. Mělo by být bohulibé. Aby odpovídalo tradici křesťanského pohledu na svět.

Autor článku: Lenka Schirová, ředitelka Městské knihovny Boženy Němcové