Lidé bydlící v sousedství už vědí, že má právě zkoušku kapela Zastodeset. O ní jsme si první den týdne povídali s údajně nejvýřečnějším a zároveň také zakládajícím členem Robinem Vaníčkem ze Staňkova.

Jak došlo k tomu, že se vůbec zrodila kapela Zastodeset? Jak dlouho hrajete?

Hrajeme od listopadu 2012 a začalo to tak, že jsme s třídou ze střední školy jeli kempovat na Hracholusky. Tam byl shodou okolností se svojí třídou také Jirka Soukup z Domažlic a večer hrál u ohně na kytaru. Byla tam bezva nálada a já mu v tom dobrém rozpoložení řekl, že si doma také hraju, zda bychom nezaložili kapelu. Dohodli jsme si schůzku…

Dopadla určitě výborně, jinak by vaše kapela neexistovala…

To určitě. Předtím jsem nevěděl, že má Jirka bráchu Míru, který také hraje na kytaru. Nakonec se Jirka ujal basy a Míra a já máme kytary.

Kde jste potkali nebo sehnali bubeníka?

V domažlické Lidušce. Říkali jsme si: ´Sakra, ti ´bicmani´ se tak těžce shánějí, proto se tam Míra zašel na nějakého bubeníka zeptat. Náhodou potkal našeho ´Vošu´ (Jiří Vošický z Bělé nad Radbuzou – pozn. red.), který hrál s jinou kapelou, ale přeběhl k nám.

Nejste sice na regionální hudební scéně příliš dlouho; můžete zmínit, čím byste se mohli pochlubit, a co se naopak nedaří?

Nedaří se shánět prachy! (smích)

Na co takoví mladí kluci potřebují peníze?

Na vydání nového alba, které už se pomalu začíná hezky rýsovat. Sehnat peníze na vydání čehokoliv je vždycky úplně to nejtěžší.

Zastodeset.

Přejdeme raději na úspěchy…

Asi po půl roce, co jsme spolu začali hrát, jsme šli tady do domažlického studia Franz Kavkaz a nahráli tam první demo, které se jmenovalo Pokojová záležitost. Bylo to takové pojetí nálad, které člověk má, když jen tak sedí v tichu v pokoji a přemýšlí, co asi by mohl dělat – nechce se mu třeba uklízet… (smích)

Co přesně hrajete? Jsou to převzaté skladby?

Ne, skládáme vlastní hudbu.

Kdo se na tom nejvíce podílí?

Všichni! Texty skládám já… vlastně to probíhá takhle: doma večer, nebo většinou ve vaně, mne napadne text a melodie.

Fakt ve vaně?

Jistě, tam se člověk nejvíce uklidní, když má pěnovou koupel. Přijde myšlenka, vymyslím si písničku, a když vylezu z vany, hned si vezmu kytaru a zkouším a dodělávám.

Co se děje pak?

Přijdu s ní na zkoušku a kluci mi ji úplně celou překopou (smích).

Nemrzí vás to?

Nemrzí, protože naštěstí jsme si stylově i co se týče hudebních vzorů hodně blízcí. Vlasy si netrháme, uděláme to tak, aby byli všichni spokojení, což u nás – myslím si – není moc těžké. Je to určitě tím, že jsme si ´sedli´, takže písničku párkrát zahrajeme a doladíme. Na aranžích a výsledných efektech se hodně podílí Míra.Zastodeset.

Dostáváme se k názvu vaší kapely – proč právě Zastodeset? Co přesně si za pojmenováním vaší kapely představit?

Název kapely, ač je zvláštní, píše se dohromady a ještě slovy, má úplně obyčejný příběh.

Jaký?

Rozhodli jsme se, že to říkat nebudeme. Ať si to každý domyslí sám, každému ať to trochu probíhá a rejpá v hlavě.

…mně to rejpá…

…a právě to je ten účel (smích). Ať si to každý vyloží podle svého, protože naše texty – a já si na tom dávám docela dost záležet – také nejsou úplně jednoznačné. Každý si je může vyložit podle svého – trochu jinak, či dokonce úplně jinak. A právě název kapely s tímhle hezky koresponduje. Posluchačům necháváme prostor pro jejich fantazii.

Odběhli jsme rychle od pozitiv vaší kapely. Vím, že v minulosti jste zaznamenali úspěch v souvislosti s jednou rozhlasovou stanicí…

Chvíli po tom, co jsme vydali první demo Pokojová záležitost, jsme šli do soutěže rádia Kiss Proton. Lidé nás úžasně podpořili, vymrštili nás úžasně vysoko. A i když jsme tehdy spolu nefungovali tak dlouho, dostali jsme se do finále a skončili nakonec druzí.

Co jste tomu říkali?

Udělalo nám to velkou radost, je to jeden z našich největších úspěchů, na který jsem fakt pyšný. Rozhodovali o tom lidi a jejich hlasy, a že nás takhle podpořili, je pro nás hlavní výhra.

Má zmíněné první demo nějakého bratříčka či sestřičku?

Má bratříčka. Ze studia Franz Kavkaz jsme přeběhli do Prahy, kde jsme nahráli druhé demo Kroky jinam.

Zastodeset.Proč právě tenhle název?

Protože druhé demo je stylově úplně něco jiného než to první. První demo bylo takové surové, trošku punkové, zatímco na druhém jsme docela zpopovatěli. Už jsme více zkoušeli experimentovat s muzikou.

V úvodu jste zmínil, že potřebujete peníze na další nahrávku…

Ano, už se chystá. Bude to album a chceme, aby to byl hezký střed mezi dosud vydanými nahrávkami. Od každého něco, aby si v něm každý našel něco pro sebe.

Jak obsáhlá jsou vaše dosavadní dema a kolik písní bude v chystaném albu?

Na prvním demu bylo šest písniček, na druhém čtyři, na albu jich bude deset plus intro alba.

Kde album vznikne?

Vrátili jsme se domů, naše doupě bude zase domažlické nahrávací studio Franz Kavkaz.

Kdy se hodláte zavřít do studia?

Musím prozradit, že už to vypuklo! Nejdříve jsme si udělali testovací píseň, která je zároveň hlavní skladbou alba. Už pro ně máme dokonce navržený obal, album se bude jmenovat Nastav druhou tvář.

Proč jste se vrátili na Kavkaz?

Je to tím, že jsme s Michalem Janečkem nadmíru spokojení, suprová práce. Oceňujeme, že si na všem dává hodně záležet.

Jak vám nahrávání zatím šlo?

Je léto, trochu jsme se u něho zapotili.

Kdy předpokládáte, že bude album hotové?

Teď jsou prázdniny, doba dovolených, takže i z toho důvodu nyní nespěcháme s natáčením. Dokončení plánujeme na listopad, už máme nahrané základy – basu a bicí. Zbývá nahrát kytary, zpěv a doladit aranže, což je sice ještě běh na delší trať, ale album bychom chtěli koncem listopadu, nejpozději začátkem prosince vydat. Bude to pro naše fanoušky takový brzký ježíšek. Zastodeset. Obal alba, které vyjde koncem roku.

Jak jste na nahrávání sháněli peníze? Lehce, či těžce?

Je to těžký, dáváme si stranou peníze ze všech míst, kde hrajeme. Jelikož se snažíme o první pořádné album, jdou peníze i z našich kapes, což každý, kdo má kapelu a začíná, dobře zná. Já a Míra už pracujeme, takže z našich výplat jdou peníze asi nejvíc. Samozřejmě jsme sháněli všude možně – kde se dalo – sponzory, kteří nám také přispěli. Zatím jsme zaplatili polovinu ceny alba, druhou uhradíme až bude téměř hotové.

Co si Zastodeset přejí do budoucna?

Jednoznačně abychom se líbili lidem alespoň jako doposud. Přáli bychom si, aby naše hudba posluchače i nadále oslovovala v příjemném slova smyslu a aby se na nás chodili dívat co nejvíc.

Zastodeset.