Zálibu v pletení nejrůznějších věcí z ruliček smotaných z papíru našla Jana Beranová z Domažlic. A dokáže z nich doma uplést i to, co by nikdo nepředpokládal.

„Ruličky dělám z novin, osvědčil se mi Domažlický deník a dobře se plete i z ruliček stočených z německých novin, které mi vozí dcera," konstatuje.

Paní Beranová v případě, že dělá bílého anděla či sněhuláčkovu misku, používá speciální bílý papír.

„Výrobky z papírových ruliček se špatně natírají, proto volím při pletení čistě bílých věcí čtyřicetigramový průklepový papír. Kupuji formát A4, který stříhám na polovinu a z ní pak stáčím ruličky," vysvětluje.

V případě výrobků z novinového papíru ji čeká ještě barvení.

„Barvím ruličky většinou v Duze, protože je to přirozená barva. Po obarvení se nechají uschnout a uplete se z nich výrobek, jaký člověk chce," popisuje s tím, že stříkání barvou se jí neosvědčilo: „Barva se nedostane všude."

Zajímalo nás, jak konkrétně řeší barvení v Duze. Má nějaké extra pomůcky či nádoby?

„Používám podmisky od truhlíků na květiny a v nich ruličky barvím. Po obarvení je dám na sušák. Po usušení už z nich pletu," popisuje.

Ať už se jedná o anděly či další nejrůznější výrobky, jejich povrch je pěkně lesklý.

„Po upletení to, co upletu, ošetřím lakem. Používám běžně prodávaný lak s leskem ředitelný vodou. Zkoušela jsem i ten, který se rozdělává za pomoci ředidla, ale neosvědčil se mi. Doslova to páchlo a protože pletu doma, manžel to nechtěl a já taky ne," prozrazuje a dodává, že v něm má velkou oporu i pomocníka. Právě na něm je lakování – konečná úprava všeho upleteného.

Paní Beranová svého koníčka předváděla na nedávné výstavě zahrádkářů v Holýšově. Tam upoutala pletená krmítka pro ptáky. Vydrží vůbec povětrnostní vlivy? Nerozpadnou se?

„Krmítka jsou výrobek, který po upletení stříkám lakem třikrát. Jdou dát ven, na zahradu, já sama mám jedno na balkoně už třetím rokem a stále krásně drží," tvrdí.

Paní Beranová začala s pletením v době, kdy musela jít do invalidního důchodu. V té době ji rodina podržela. Dcery pro její výrobky vymyslely a nechaly udělat logo s obrázkem beraní hlavy.

„Už se tomu věnuji devět let. V mládí jsem šila, pletla, a když jsem se náhle z kanceláře, kde jsme dělala administrativní pracovnici, ocitla doma v plném invalidním důchodu a začala jsem se nudit. Na velkou práci to nebylo a jednou mi dcera Daniela přinesla věneček pletený právě z ruliček papíru. Jen takový jednoduchý, bez zdobení. Koukala jsem na něj a dcera mi vysvětlila, z čeho je vyrobený. Zaujalo mne to natolik, že jsem si řekla, že tohle chci také dělat. Od té doby motám ruličky a pletu," říká.

Už se jí stalo, že někdo na její výrobky velice kladně reagoval?

„Nedávno mi je pochválil nějaký pán a musím říct, že od mužského bych to ani nečekala. Moc mne potěšil, když řekl, že takhle krásnou práci ještě neviděl. Bylo to v Tlumačově na výstavě a moc mne tím překvapil. Nebo přiběhla paní, viděla anděla a okamžitě pod paži s ním, aby ho nekoupil někdo jiný (smích). Nedávno jsem posílala bílého anděla do Plzně do salonu, kde se o mně nějak doslechli," vypravuje.

Zajímalo nás, kde hledá předlohy pro svá dílka. Na internetu?

„Na internetu ne, tam se mi andělé vytvoření touto technikou moc nelíbí. Zdají se mi takové propozičně neforemní. Proto jsem si všechny výrobky navrhla sama, a mohu říci, že za ty roky mám jejich tvary i vzhled ´vychytané´. Například do andělů jsem začala dávat dráty, aby jim hezky držela křídla, ruce i nohy," prozrazuje na závěr jednu z ´vychytávek´ šikovná žena.