„Prvotním záměrem bylo ukázat pouze fotografie Vratislava Baštáře, se kterým jsem již delší dobu spolupracoval na jeho předchozích výstavách,“ uvedl na vernisáži  vedoucí galerie Václav Sika a vzápětí pokračoval: „Mezitím jsem měl možnost navštívit Karla Ihu a vidět jeho velmi zajímavé fotografie. Při jejich prohlížení mě napadlo, že by bylo dobré práce obou autorů spojit a vytvořit kolekci přírodních motivů.“

Velmi složitý byl konečný výběr snímků, které budou vystaveny.

„Připravil jsem si takřka neřešitelnou situaci, protože oba autoři disponují stovkami a tisíci výborných snímků a já jsem z nich měl vybrat dvacet a dvacet,“ posteskl si Sika.

Vratislav Baštář se hlouběji fotografii věnuje od roku 2002. Za poměrně krátký časový úsek vytvořil rozsáhlé soubory fotografií.

„Jeho tvorba plynule přechází z krajinářských motivů do intimnějších záběrů detailů přírody. Obvykle se jedná o listy stromů, stébla trav, orobinec u vody, ale i rákosí. Hracím polem fotografií mohou být i hladiny rybníků. Velmi zajímavé, ale i poučné jsou zimní motivy tvořené úlomky ledové tříště. Podzim je zastoupen trsy trav a větvemi stromů spoutanými pavučinovými pouty,“ shrnuje vedoucí domažlické galerie a zároveň kurátor nejnovější výstavy.
Zatím Baštářovým posledním rozpracovaným souborem jsou zátiší. Jejich hlavními aktéry jsou převážně skleněné objekty doplněné větvičkami, případně suchými květy.

Karel Iha se dlouhodobě zabývá snímáním české krajiny, krajinných detailů, fauny a flory.  „Na jeho snímcích můžeme vypozorovat veliké zaujetí a lásku k české krajině a krajině Domažlicka. Karel Iha exponuje své krajiny ve všech ročních obdobích, ráno i večer, při různé světelné intenzitě,“ konstatoval Sika a pokračoval: „Musí vybrat správný mlžný den a to samozřejmě nestačí, musí počkat, až se z mlhy vyloupne požadovaný motiv, a ten ještě kompozičně vyvážit a dále s ním pracovat.  Kolekci krajin jsem vybíral tak, aby mlha byla spojovacím prvkem. Mlha v různé intenzitě a síle přecházející až k jemnému podzimnímu oparu.“

Omezené výstavní prostory v domažlické galerii jsou důvodem, proč se z Ihovy tvorby tentokrát nedostalo na snímky zvířecích obyvatel lesa, přestože jsou to podle Sikových slov fotografie unikátní.  

Další výstava obou autorů je připravena již na květen letošního roku do klatovského muzea.