Jak byste nám představil svou kapelu a její členy?

Naše kapela Noid je čtyřčlenná, kromě mě ji tvoří kytarista Jirka Urban mladší, baskytarista Jaryn Janek a bubeník Miloš Meier. Kdo se alespoň trochu vyzná na naší hudební scéně, ten ví, že kluci patří k absolutní špičce a já jsem šťastný, že do toho se mnou šli tak zkušení muzikanti.

Jak jste se dali dohromady?

S Jirkou jsem chodil do školky. Jak to tak bývá, léta jsme se neviděli, až jsem ho jednou potkal na parkovišti u Národního divadla, ve kterém byl tehdy Jirka členem baletního souboru. Slovo dalo slovo, on říkal, že hraje na kytaru, já mu zas řekl, že zpívám, a protože jsme se shodli na muzice, jaká nás baví, rozhodli jsme se založit kapelu. Tak vznikla skupina Noidcrew. Po ní jsme se dali dohromady s Milošem a Jarynem, kteří toho mají společně dost za sebou, oťukali jsme se v projektu Red1one a teď je tu kapela s názvem Noid, abychom k ní už nemuseli přidávat žádná vysvětlení a každý hned věděl, co asi čekat.

Jaký má kapela Noid „zvuk“?

Hrajeme současnou rockovou muziku s tím, že klademe důraz na melodičnost a na rytmiku. Kromě nástrojů, které jsem vyjmenoval, používáme samply, s nimiž si chceme hodně pohrát. Využijeme i syntézu moderních zvuků se živými prvky, jakými jsou třeba smyčce a tak podobně.

Vracíte se na rockovou scénu bohatší o zkušenosti z muzikálů. Našel jste v nich nějaký přínos, který vás ve vaší hudební tvorbě obohatil?

To bezpochyby. Sám jsem dostal možnost napsat hudbu k muzikálu Němcová!, který uvádělo pražské divadlo Ta Fantastika. Byla to nepopsatelná zkušenost, moje první s tak velkým objemem skladatelské práce. Ale muzikály mě obohacují i jako zpěváka. Takový part Jidáše v rockové opeře Jesus Christ Superstar je pro mě slušná lekce. Stejně tak muzikál Robin Hood v Divadle Kalich – moje první hlavní role, jaká mi byla nabídnuta. Obě dvě postavy si moc užívám.

A co skladatelská práce na filmu Kajínek? Jak se na vás podepsala?

Práce na hudbě k filmu Kajínek pro mě znamená splněný sen. Vždycky jsem si přál složit muziku k celovečernímu snímku a budu moc rád, když se mi ještě několik takových příležitostí v příštích letech namane. Na pódiu nemůžu řádit věčně, jednou mě přibývající léta určitě natrvalo usadí do křesílka za pult v nahrávacím studiu. (smích)

Chybělo vám v té době vystupování na koncertech?

Nejvíc mi chyběla ta možnost dělat si na pódiu, co zrovna cítím a co mě napadne. Nejsem typ zpěváka, který celou tu hodinu a půl ukázněně „stojí na značce“. Běhám, skáču podle nálady. Fyzicky je to docela záhul, ale když se chytnou lidi pod pódiem, euforie je pak veliká. Každý koncert je zkrátka originál, kdežto na divadelním jevišti samozřejmě musím ctít pokyny režiséra.

Jaké má kapela v současné době plány?

Na světě je první singl Zkouším vstát, který si čtenáři můžou poslechnout a klidně i stáhnout na našich stránkách www.noid.cz. Podle nás dostatečně vystihuje žánrově i zvukově cestu, po níž chceme kráčet. Teď k němu přibývají další písničky. Samozřejmě bychom rádi natočili v dohledné době celé album, jeho přípravě určitě budeme věnovat půlku prázdnin. Už teď máme jasno v tom, že to bude deska ucelená, nebudeme na ní přebíhat ze stylu do stylu. I o soundu máme dost konkrétní představu.