JIN – dobro, GI – spravedlnost, REI – zdvořilost/etika, CHI – moudrost/inteligence, SCHIN – upřímnost, CHU – věrnost/respekt, KOH – sebekontrola. To jsou zásady kodexu samurajů, v jejichž zemi osmnáct dní žije 58 dětí ve věku 7 až 15 let z Plzně a okolí.

Formou táborové hry „V zemi samurajů“ se osazenstvo tábora seznamuje se životem elitních bojovníků japonského středověku a poznává tradice, současnost, zajímavosti i kulturu Japonska.

Hru rozloženou na celý pobyt připravili lidé kolem hlavního vedoucího Josefa Švamberka, kterému ji pomáhá realizovat dalších 16 dospělých – z toho 5 jich pracuje v kuchyni.

„Čtyři oddíly vede šest vedoucích,“ objasňuje strukturu vedení tábora, jehož zřizovatelem je Oblastní spolek Českého červeného kříže Plzeň jih a sever, „zdravotníka nám dělá MUDr. Renata Jirková, její dcera Tereza má na starosti rehabilitační cvičení, Romana Štajerová má na starosti výtvarnou činnost. A všechno jsou to lidé, kteří tábory připravují opakovaně.“

Včetně hlavního vedoucího, který je letos v Orlovicích po dvanácté.

Představa samuraje mávajícího mečem je poněkud zjednodušená, byť bojové umění je možná stěžejní. Samurajská bitva, dobývání území, ale také zkoušky důvtipu, poznávání japonských zvyků, jako je třeba čajový obřad, ukázka výroby suschi, výroba keramických bonsai misek na skládání přáníček z čajových sáčků, jejichž základem je origami nebo výroba masek ze sádry (odlitky obličejů) a nastrojení gejš… tohle všechno by na celý pobyt nestačilo a tak děti soutěží v poznávání stromů, v další soutěži Bystré uši se snažily poznat cvakání tužky anebo bouchnutí do stolu… některé hry si připravuji oddíly samostatně, jiné jsou celotáborové. V Orlovicích tak měli „Hodinu pravdy“, kdy po dvou dnech nácviku úkolů určených vedoucím oddílu soutěžilo osm vybraných dětí v závěrečném galaprogramu. Do kultury bychom mohli zařadit repliku pořadu „Orlovice mají talent“, kde dobrovolníci hráli na kytaru a zpívali.

Velký úspěch měli také „Výzkumníci NASA“, tady měl každý oddíl za úkol vyrobit z pěti stejných pomůcek vesmírné plavidlo, vznášedlo nebo přistávací modul, jehož nákladem byla dvě syrová vajíčka – zařízení muselo vzlétnout anebo přistát tak, aby náklad neutrpěl újmu.

„Bylo to napínavé a děti to hodně bavilo, přistávací moduly se vypouštěly ze druhého patra budovy a ve dvou dokonce zůstala vajíčka celá,“ vzpomíná paní doktorka Jirková se smíchem na povedenou akci.

Jeden den byl věnován BESIPu, přijeli instruktoři z Plzně, postavili trasu a tu děti zvládaly na kolech při jízdě zručnosti. Pak absolvovaly test a dostaly osvědčení.

V loňském roce se tábor přihlásil do akce „Den s ABC“, takže i odtud dostali náměty na soutěže i drobné ceny.

Táborovou hru připravují vedoucí 2 – 3 měsíce předem, ještě předtím si děti mohou dokonce tu hlavní vybrat prostřednictvím webu tábora www.ldtorlovice.wz.cz/hlavni.html.

Celý tábor byl na výletě v aqua parku ve Kdyni, kde se všem moc líbilo – včetně cesty po svých do Chodské Lhoty, dva oddíly starších dětí byly pěšky v Chudeníně na koupališti a potom si prohlédly Nýrsko – i přes tropické vedro také pěšky.

„Děti i vedoucí musí pořád něco dělat,“ hodnotí ´našlapaný´ program hlavní vedoucí, „nemám rád, když se jen tak povalují!“

Oddíloví vedoucí se rekrutují z bývalých studentů dr. Jirkové, která učila na zdravotní škole a nebo ze studentů plzeňské elektroprůmyslovky, na jejímž internátu je Švamberk vychovatelem. Všichni se tak znají navzájem.

Vzhledem k tomu, že tábor je především rehabilitační, je určena jedna hodina denně cvičení, které vede Jirková mladší. Na tábor dostali organizátoři pro letošní rok příspěvek od krajského úřadu. Před časem byly i dotace od ústředního výboru Červeného kříže, ty s poklesem počtu dětí na táboře skončily.
Do tábora v OrlovicÍch jezdí děti, které se přihlásily prostřednictvím základních organizací ČČK nebo škol, kam organizátoři umístili letáčky.
Letos je jich tady o 25 méně než loni.

„To jsou ti, co vyšli ze škol,“ objasňuje vedení tábora. „Nastává problém se slabými ročníky, školy musí bojovat o žáka. Pokles porodnosti už se projevuje, my jsme loni měli 90 dětí, v roce 2008 jich bylo 120 a když jsme začínali, tak třeba i 150. Letošních 58 je komfort, podle hygieny nesmí děti do deseti let spát na palandě nahoře, to máme vyřešené, v některých chatkách dokonce spí jenom 2 děti.“

Rodiče stojí tábor 4 tisíce za jedno dítě, což je cena za osmnáct dní přiměná. Pobyt v některých podobných zařízeních může stát i deset tisíc…

O promyšleném přístupu k výchově dětí na táboře svědčí i skutečnost, že celotáborovou hru hrají děti ve skupinkách věkově nerozlišených. Ty malé tak nejsou izolované jen ve svém oddílu, ale mohou se skamarádit se těmi čtrnácti, patnáctiletými. Ti se zase učí pomáhat těm malým, třeba v orientačním běhu.

V počátku našeho rozhovoru vypadala obloha nad Orlovicemi na déšť, ba i pár kapek spadlo. Úterní dopoledne tak děti strávily v klubovně při sledování filmu, aby se po dvou hodinách opět věnovaly činnosti venku – oblaka se vytratila a nastal opět další tropický den.

Autor: Zdeněk Huspek