S fotoaparátem je doslova srostlý zubní lékař Karel Iha z Domažlic. Hodně nadneseně by se dalo říci, že fotoaparát odkládá pouze ve spánku.

„Více fotografovat jsem začal v roce 1976, když se nám narodilo první dítě. K fotografování jsem se dostal díky tátovi, protože je zahrádkář a fotil si ovoce. Měl Praktiku a museli jsme používat mezikroužky. Táta si také pořád fotil nějaké škůdce. Můj první fotoaparát byl Zenit E, který jsme koupili za první porodné (smích)," říká ke svým začátkům fotografování Iha.

Po narození potomka však pouze nefotil.

„Dopadlo to tak, že jsem si nakonec opatřil zvětšovák a všechno potřebné vybavení. Pak jsem si koupil i fotopušku, abych mohl dělat snímky zvířat," vzpomíná.

Na nějaký čas pak musel chtě nechtě svého koníčka odložit. „Stavěl jsem barák, dělal jsem I. a poté i II. atestaci, takže jsem tak často fotit nemohl. Záliba šla stranou, jen jsem pořizoval rodinné fotografie, hlavně z dovolených," vysvětluje.

Ke svému koníčku se vrátil až v době, kdy nastoupila digitální fotografie.

„Koupil jsem si do práce digitální fotoaparát, abych mohl dokumentovat chrup pacientů. Hlavně z hlediska ortodoncie, tedy u pacientů, kterým děláme rovnátka na zuby. Díky digitálu si dnes můžeme pořizovat perfektní a obsáhlejší dokumentaci, v podstatě to jde snáz než s klasickým analogovým fotoaparátem a hlavně archivace je dokonalá. Dříve, když jsem vytvářel fotodokumentaci, zavřel jsem se ve fotokomoře a celou sobotu jsem přebíral ´diáky´," popisuje lékař Iha s tím, že fotografování digitálem se mi začalo líbit, hlavně už prý nemusel ředit vývojku.

„Digitální fotoaparát využívám v práci dnes a denně, pak jsem chtěl opět fotografovat pro sebe a koupil jsem si zrcadlovku. Fotím rád přírodu – krajinu, zvířata, rostliny a vůbec všechno, co se mi v přírodě líbí. Nejraději mám lesní interiéry, zátiší, kde se střídá světlo a stín," prozrazuje.

A co například portréty?

„Ty ne. S lidmi se sice díky své profesi setkávám každý den, ale z jejich portrétování mám nějaký ostych. Chodit po ulici a fotit lidi, to by mi nešlo. Prostě nechci chodit přes jejich intimní zónu a podobně. V tomto smyslu jsem asi velice plachý, i když v běžném životě tomu tak není," prozrazuje.

„Ctím individualitu člověka a abych dělal fotografie lidí nějak tajně, na to zkrátka nemám. I když musím říct, že portréty lidí se mi moc líbí," dodává.

V domažlickém penzionu jste vystavoval krásně orosené bledule… „Nebyly orosené, fotografoval jsem je v dešti! Snažím se dělat autentickou fotografii. I když mám hrozně rád lidi, velice mne na mém fotografování baví to, že jsem v přírodě sám. Pro mne je úplně ideální relaxace a odpočinek, když se dívám na svět skrz objektiv. Je úžasné lehnout si ráno do trávy, do rosy! Doporučuji to každému," prohlašuje amatérský fotograf.

Zajímalo nás, zda se mu nestýská po analogové fotografii. „Ne! Ne, protože mne štvaly vývojky a to, jak jsem celé noci vyvolával filmy nebo diáky. Mnozí sice pořád říkají, že analog je analog, ale já myslím, že dnes některé digitální fotoaparáty mají lepší dynamický rozsah, než byl u analogu. Fotím se zrcadlovkou Nikon a mnohem víc mohu s tímto digitálem realizovat svůj výtvarný záměr," vysvětluje.

Pokud by si mohl znovu vybrat profesi, věnoval by se raději své, nebo fotografování?

„Určitě své profesi, protože ji mám moc rád. Fotografování bych si samozřejmě ponechal jako koníček. Samozřejmě mám koníčků více, ale fotografování je jedním z těch významných," odpověděl na závěr zubní lékař Iha.