Neobvyklá slavnost se konala na hřbitově v Milavčích. Na místě, kam putují po své smrti obyvatelé Milavčí a okolních vsí, spočívají také ostatky radonického rodáka Matyáše Sazamy.

„Matyáš Sazama se narodil 19. června před 150 lety. Byl velkou osobností Milavečska, která si zaslouží být připomínána. Už proto, že páter Sazama byl velkým českým vlastencem. Za vše mluví to, že se odmítl zúčastnit v roce 1895 Krajanské výstavy v Plzni, kam byl pořadateli pozván jako autor odborných článků o domácích zvířatech a pěstování ovocných stromů. Jako důvod uvedl, že výstava je pořádaná pod patronací císaře Josefa I., a proto se jí nezúčastní. Urazil tím majestát, což spolu s jeho onemocněním přispělo k jeho předčasnému odchodu do penze, byl kvůli tomu dokonce vyšetřován budějovickou konzistoří,“ přibližuje radonického rodáka starosta Milavčí Jan Sazama a dodává, že shoda jmen je v tomto případě čistě náhodná a nejedná se o jeho příbuzného.

„Díky našim přátelům z Hradiště, jmenovitě panu Janu Sloupovi a inženýru Jaroslavu Fronkovi, můžeme z určitého pohledu poznat život další osobnosti, která se tady narodila. Páter Matyáš Sazama navštěvoval naši školu v Milavčích, a protože se velmi dobře učil, bylo rodičům doporučeno, aby místo sedlačení na rodné chalupě šel studovat gymnázium do Domažlic. Byl přijat na gymnázium a na léta v něm strávená vzpomínal velice rád. Vracel se také k divadelním ochotnickým vystoupením, ale i ke své účasti při vykopávkách mohyl objevených na Milavečsku, kam ho přizvali místní P. Lang a řídící učitel Zahořík,“ přiblížil při slavnosti starosta.

Po absolvování gymnázia chtěl Matyáš Sazama splnit přání matky, aby šel studovat na kněze. V Čechách však byl tehdy problém s přijetím do semináře, neboť zájem byl velký. Proto se rozhodl, že půjde studovat do Regensburgu.

„Prvním rokem studoval filozofii a pak theologii. V semináři se brzo spřátelil s německými studenty a jak vzpomínal, učil je dokonce českým písním. V roce 1889 byl v Regensburgu vysvěcen na kněze,“ uvádí starosta Milavčí k životu významného rodáka s tím, že primiční mši sloužil právě v jejich kostele a zúčastnili se jí i profesoři z domažlického gymnázia.

V dalších létech sloužil P. Sazama ve Furthu a Neukirchenu. Věnoval se ve vzácných chvílích volna chovu domácího zvířectva i pěstování ovocných stromů a hlavně včelám. Tím byl znám v širokém okolí.

„Protože onemocněl katarem průdušek, rozhodl se, že z Bavorska odejde do penze a ve svém rodišti v Radonicích si postaví domek. Ale nesehnal parcelu, takže zakotvil v Hradišti, kde měl provdanou sestru.

Vybral si místo pod vrchem Netřeb. Hradišťská obecní rada tehdy reagovala na jeho žádost o zakoupení pozemku tím, že mu ho darovala. Při stavbě domku nechal vybudovat jeskyňku podobnou Lurdské ve Francii, umístil tam sochu Panny Marie, a také kapli, kde sloužil mše svaté.

„Ještě na počátku 40. let minulého století byl často viděný, jak chodí do Milavčí na hrob rodičů, kde sám spočinul k poslednímu odpočinku v roce 1944 ve věku 83 let. Využili jsme 150. výročí jeho narození k tomu, abychom si život a dílo Matyáše Sazamy u jeho hrobu nejen připomněli, ale abychom si z něj vzali ponaučení,“ zakončil starosta s tím, že děkuje místnímu faráři, P. Františku Kaplánkovi za posvěcení místa posledního odpočinku Matyáše Sazamy. Dále pak také hradišťským občanům a tamnímu starostovi Františku Polankovi za vstřícnost při opravě hrobu a zajištění vzpomínkového setkání.