Nových písní máte na dvě desky. V čem jsou jiné?

Jsou tvrdší, rytmičtější, hrané s větší razancí. Texty se točí kolem našich oblíbených témat, indiáni ve městě hledající svoje kořeny a místo na světě a k životu.

Vaše pauza trvala téměř rok. Jste o to více nabuzeni na živé hraní?

Určitě, možná právě proto se v nás nastřádala taková energie, se kterou jsme zase začali psát nové písničky. A možná i proto jsou taky trochu ostřejší.

Jakou píseň jste dopsal naposledy?

O bouři na horách. Prožil jsem si jich několik a všechny ve mně zanechaly silný dojem.

Je dominantním nástrojem stále harmonium? Anebo je zvuk více vyvážený jako při posledním koncertě na Prázdninách v Telči?

Koncert v Telči byl dost blízko tomu, co hrajeme teď, nástroje jsou vyváženější, harmonium a kytara s tubou v rovnováze. Není to jako na desce Přítel člověka, kde bylo harmonium dominantní. Nové věci vznikají spíše u kytary a rytmických nástrojů.

Do sestavy se vrátil tubista Robert Škarda. Chyběl vám ten nástroj?

Chyběl nám ten bas, je to jednoznačný nástroj. U nás ale nemá jen funkci basu, hraje i sólíčka a drobné vyhrávky. Snažíme se posunout použití tuby někam dál.

Někteří muzikanti tvrdí, že po porodu zpívají zpěvačky lépe. Platí to i pro Janu Kaplanovou, která v červenci porodila ‚trabandítě‘?

Samozřejmě. Ale ona k tomu nepotřebuje rodit, zlepšuje se rok od roku nezávisle na tom. Autor: Petr Jankovec