Domažlice – Naše setkání provázel její neustálý úsměv, který v symbióze s příjemnou vůní ranní kávy přesně korespondoval s radostí, se kterou vyprávěla o devíti dnech práce s mladými muzikanty.
Existuje za poslední roky vůbec nějaký den, kdy byste neměla v ruce svůj nástroj?
Musím se přiznat, že to není tak dávno. Na začátku července jsem jela na dovolenou s dětmi. Tři neděle jsem nedržela klarinet v ruce, i když jsem ho měla s sebou. Byla jsem i odhodlaná cvičit, ale opravdu se mi nechtělo, chtěla jsem si od hraní odpočinout. Užívala jsem si prázdniny.
Ovlivňuje vaši práci extrémně horké počasí, které přišlo do Česka přesně v termínu vašich kurzů?
Většinou jsme v hudební škole, kde je příjemné prostředí, tam to tolik není poznat, ale v úterý večer jsme měli koncert lektorů dole v sálu. Postavili jsme tam ještě horké lampy a tak tam mohlo být asi pětačtyřicet stupňů. Bylo to jak v sauně, hodně náročné. Kvůli zpoceným rukám klouzaly klapky, podobné problémy měl i náš klavírista Daniel Wiesner. Také mu klouzaly prsty a klaviaturu měl úplně mokrou.
Kolik je letos na kurzu účasníků? Odkud přijeli?
Máme 21 účastníků, většina je z České republiky, na souběžný kurz komorní hudby přijelo kvarteto z Itálie, jeden student je z Norska, další z Francie a byla tu s námi i jedna Japonka, která ale už musela odjet.
Letní kurzy se letos konají už popáté. Vrací se někteří opakovaně?
Ano. Jsme moc rádi, dokonce někteří jsou zde s námi už popáté.
Jak velké jsou rozdíly mezi frekventanty kurzu v pokročilosti hry na klarinet?
Jsou velké – v délce doby, po kterou hrají, v úrovni, na kterou se již vypracovali, i v možnostech, které je ten který student schopen zvládnout. Pracujeme individuálně, abychom s každým mohli pracovat v bodě, kde potřebuje pomoci.
Kolik hodin denně věnujete práci? Zbývá čas na doprovodné akce, výlety a podobně?
Letos pracujeme hodně intenzivně, nezůstává čas téměř na nic jiného. Jen po večerech máme možnost sednout si a popovídat. Ve středu večer jsme měli setkání v Meluzíně, hrála nám tam dudácká muzika, což bylo hlavně pro lidi ze zahraničí, kteří neznají náš folklor, velmi zajímavé.
Jak máte rozvržený den?
Učíme od 9 do 12 a od 14 do 18 hodin. Večer ještě doděláváme to, co se nestihlo přes den.
Proč jste se při prvotních úvahách o organizaci prvního ročníku letních kurzů před šesti lety rozhodla pro Domažlice jako místo, kde se budou konat?
Bydlí tu můj bývalý student Josef Stočes, se kterým jsem si tehdy o svém záměru povídala a on mě přiměl, abych se sem přijela podívat. V Domažlicích máme úžasné podmínky. Všechno je tu blízko u sebe. Město má nádhernou atmosféru. Jsou tu báječní lidé, skvělý starosta a bezvadný ředitel kulturního střediska i ředitelka umělecké školy. Nedalo se toho nevyužít.
Když hovoříte o atmosféře města, dokáže i ona podpořit vaši tvůrčí práci?
Úplně konkrétně to nelze říci, ale vliv je určitě podprahový. Duch tohoto místa je přínosem. Když máte kolem sebe krásnou architekturu, příjemné prostředí, něco historicky cenného, má to velký vliv na vaše rozpoložení. To mi připomíná, že jsem tři čtvrtě roku žila v Japonsku a tam se mi často zdálo o Praze, městě s nádhernými domy, zdálo se mi o fasádách, velmi se mi po Praze stýskalo. V ten moment jsem si uvědomila, jaké máme okolo sebe klenoty, a asi si to nedokážemě plně uvědomit. Takže prostředí vliv na naši práci rozhodně má.
Jaký je rozdíl mezi vaší pedagogickou činností na konzervatoři a na těchto kurzech?
Na konzervatoři ke mně studenti docházejí dvakrát týdně, více pracují doma. Tady vidím každý den každého účastníka. Kromě toho všichni spolu věci konzultují, vzájemně se poslouchají, ovlivňují, pomáhají si. To, co říkám jednomu, nemusím opakovat postupně dalším, protože si z toho dokáží vzít to důležité pro sebe, i když se aktuálně věnuji jejich kolegovi. Tady na kurzech je krásně vidět, jak od pondělka, kdy začnou pracovat, do soboty, kdy je závěrečný koncert, udělají neuvěřitelný pokrok.
Studenti už do Domažlic přijeli s vybranou skladbou, kterou chtějí zahrát na sobotním koncertě?
Každý z účastníků má jednu až dvě skladby, které zde studují. Doufám, že všichni ji na společném vystoupení předvedou, alespoň ve zkrácené verzi. Ke slyšení budou hlavně skladby klasicistní a romantické, soudobá hudba bude letos chybět.