Pátý ročník festivalu Chodrockfest, který proběhl o víkendu v Domažlicích a na který zavítalo několik tisícovek fanoušků, aby si vychutnali rockový mejdan na pláži, připravil interpreta par-excellence.

Pozvání přijal matador české hudební scény David Koller se svým sólovým projektem. Před svým vystoupením poskytl Deníku velmi přátelský rozhovor.

Už jste na sobě měl někdy nějaký kroj? Třeba ten náš, chodský?

Kroj jsem na sobě neměl, ale občas si říkám, že by nemuselo být úplně špatný se do takového kroje obléct a zazpívat nějaké lidovky, protože je mám rád.

Jaký je váš vztah k Chodsku?

Loni nebo předloni jsme tady hráli akustický koncert. Celkově mám k Šumavě velmi pozitivní vztah, protože zdejší prostředí je prostě krásné. Co k tomu říct jiného? Pěkný, čistý.

Když jsme na tom Chodsku a máme Chodské slavnosti, co vy a folklor obecně?

Baví mě sledovat rozdíly mezi jednotlivými kraji. Je to hodně barevné. Tady máte muziku úplně jinou než ve vnitrozemí. Tam u nás je to spíš taková komerční dechovka, která se nedá moc poslouchat už proto, jak vznikla z pochodové hudby. Vy tu máte zase dudáckou muziku, která má možná nějaký keltský původ. V současné době často pobývám na jižní Moravě, kde je zase cimbálová hudba, a jsou tam skvělé cikánské kapely. Na severní Moravě zase mají ty zpěvácké kapely a míchá se to tam se slovenským folklorem, takže to tu máme skutečně hodně pestré na to, jak jsme malá země.

Už jste ochutnal chodský koláč?

Tady jste nám ho nechali, tak ochutnám po koncertě, tedy jestli ho dřív kluci nesežerou (smích).

Jste uvedený jako headliner tohoto festivalu. Jak přistupujete k pozici být na plakátě napsán největším písmem?

Vždycky, když jedeme na nějaký podobný festival, se díváme, kdo tam kolem nás hraje, abychom své vystoupení zbytku trochu přizpůsobili. Písničky, které dneska budeme hrát, jsme vybírali po cestě v autě a brali právě v potaz přibližný vkus místních návštěvníků. Před těmi dvěma lety jsme tady hráli akusticky, dneska to bude víc elektrický.

Připravujete se na koncert, kde jste hlavní hvězdou, nějak zvlášť, nebo jako ke každému jinému vystoupení?

Dneska jsme třeba měli celý den zkoušku na věci z nové desky, takže věřím, že je zahrajeme s pořádným šmrncem.

Kdybyste si mohl vybrat jednoho interpreta, libo, zda ze současnosti, nebo minulosti, či českého, nebo zahraničního, se kterým byste si chtěl zahrát na jednom pódiu, kdo by to byl?

S Princem jednoznačně. Protože je vynikající muzikant, geniální skladatel, zpěvák i kytarista a vždycky s ním hrají super muzikanti. Dneska má kolem sebe skvělou dívčí skupinu a minimálně první pecka z jeho posledního alba je prostě k sežrání.

Umíte si v teoretické rovině představit, co byste dělal, kdybyste musel z nějakého důvodu s muzikou naprosto skončit?

Ve svém životě jsem dělal asi šest zaměstnání. Nejvíc mě bavilo pracovat v archeologickém výzkumu a vykopávat tu historii. V Roztokách u Prahy se stavělo nějaké trafo u Vltavy a objevila se tam vesnice. Bylo zajímavé to vykopávat a sledovat, co se tam asi odehrávalo, pak to všechno čistit a archivovat. Takže bych byl pravděpodobně archeolog.

Máte v hlavě vytipovaného umělce nebo kapelu, která není příliš známá, ale stála by minimálně za povšimnutí na doporučení matadora české hudební scény, jakým vy jste?

Z Čech by to byla jednoznačně zpěvačka s kapelou, která si říká Mucha a na Slovensku Korben Dallas. Mucha skvěle hraje na kytaru, má originální texty, které se mohou zdát jako vulgární, ale je to čistá poezie. Navíc je naprosto přirozená a bezprostřední. Korben Dallas je pak taková moje slovenská „srcouka".

Aleš Malár