Z nebe posel vychází, Dej bůh štěstí a další koledy či ukolébavky opět po roce zazní z šestapadesát metrů vysoké věže arciděkanského chrámu v Domažlicích. V neděli 29. listopadu začíná advent, a ten bývá v chodské metropoli už tradičně spjat s roráty, písněmi doprovázejícími ranní mši.

Tradice rorátů je stará a pochází už ze 16. století. Nepřerušili ji ani za minulého režimu. Největším pamětníkem ze současných foukalíků, jak se pětici muzikantů říká, je Jan Mleziva, kapelník a trumpetista dechové hudby Domažličanka. Roráty hraje od 80. let minulého století. Dalším trumpetistou je Michal Frček z Horalky, ze stejné dechovky je i na tenor hrající Jiří Jírovec. Další oblíbenou kapelu Vrchovanku v posledních letech u foukalíků reprezentuje barytonista Jiří Knopf. Nejtěžší z muzikantů to ale mívá Martin Kotáb z Dupalky, který sto devadesát čtyři schody šlape s čtrnáct kilogramů vážícím heligonem. „Scházíme se už kolem sedmé ráno, abychom se nahoře stačili vydýchat a trošku sehrát. Protože v tuhle dobu bývá hodně bálů, někdy se jde na roráty rovnou a až pak se dostaneme do postele,“ vypráví Mleziva.

Koledy zní z ochozu na každou světovou stranu, začíná se na východ. Nejhorší prý bývá hraní na západ, odkud to nejvíce fouká. „I když to třeba dole v loubí nevypadá, nahoře to obvykle pěkně fouká. A když klesne teplota pět stupňů pod nulu, už je třeba nástroje zabalit do igelitu, aby nám nezamrzaly klapky,“ dodává Mleziva.

Hrát se začíná v půl osmé, když se věřící z města i z vesnic v okolí začínají scházet na mši. Poslechnout si koledu, popřát si a poklábosit se sousedy ale do loubí přichází i obyvatelé domů na náměstí.

Roráty budou z šikmé dominanty Domažlic znít o Adventu každé nedělní ráno, naposledy je pak uslyšíme na Štědrý den. Půl hodinu před začátkem půlnoční mše.