Zatímco si jiní ještě užívali v mrazivém dni spánku, pětice muzikantů vystoupala v neděli krátce po sedmé ranní na domažlickou věž, aby zahrála roráty.

„Dnes to jde, minulý týden bylo o hodně hůř,“ konstatoval kapelník Domažličanky, trumpetista Jan Mleziva, když otevíral dveře do věže. Spolu s ním na neobvyklé ´koncertní pódium´ vystoupali další čtyři hráči na další dechové nástroje.

Vznik rorátů se datuje do 16. století. Roráty (z latinského rorate „rosu dejte“) představují specifickou podobu ranní mariánské mše v době adventní. Původ rorátních mší lze hledat v době vlády Karla IV.

Tradice hraní rorátů před nedělní ranní mší nebyla v Domažlicích přerušena ani za minulého režimu. Nejstarší z pětice, Jan Mleziva, je hraje přes třicet let.

„Dnes vše probíhá trochu jinak. Tradici rorátů založil v Domažlicích doktor Böhm. Vždy jsme odehráli a tehdy byla ještě otevřená Dubina, takže jsme tam po rorátech chodili na grog a na pivo. Tehdy s námi chodil hrát trumpetista Zdeněk Netík, takže po obědě se chodilo k němu domů. Pak se ještě před svátky chodívalo hrát do pivovaru,“ vzpomíná na staré časy Mleziva.

Od svých pětadvaceti let vynechal roráty jen jednou.

„Byl jsem po operaci a musel jsem zůstat doma. Byl to zrovna ten rok, kdy bylo kolem věže lešení a nemuseli jsme šlapat schody a mohli se nahoru vyvézt,“ vzpomíná.

Včerejší hraní mají muzikanti už za sebou a tvrdí, že bylo oproti minulému týdnu teplo. Zcela jinak na to pohlíží trojice, která si přivstala a šla si na náměstí roráty poslechnout.

„Zima nám nevadí, chodíme s turisty na výlety, takže jsme zvyklí. Jen jsme si vzali s sebou v termosce něco na zahřátí,“ dozvěděli jsme se od dvou žen a muže, kteří si ´vybudovali tábor´ na jedné z laviček v podloubí.

„Měli jsme to zamrzlý a museli jsme rozmrazovat,“ prozradil po příchodu z věže Mleziva a upřesnil, že mají svého sponzora: „Paní Ratzová, co bydlí nedaleko náměstí, nás pravidelně zásobuje medicínou pro zahřátí.“