Ať už jde o dobrodružství liščího mláděte Tuláček, o přátelství dvou divočáků a jezevce v seriálu Pruhovaní kamarádi či příhody tří medvíďat v seriálu Méďové, znají jeho příběhy téměř všichni. Režisér si s námi povídal u příležitosti besedy s dětmi v Domažlicích.

Jak jste dostal k natáčení takových origináních Večerníčků?
Dělal jsem devět let v Zoologické zahradě v Plzni, kam jezdil slovenský kameraman Jindro Vlach, který podobné večerníčky natáčel na Slovensku. Chtěl, abych mu pomáhal, a tak jsme spolu udělali několik věcí. Těsně před revolucí mě ze zoologické zahrady vyhodili a po listopadu 1989 jsem začal pracovat v Ćeské televizi. Tam jsem dělal ve zpravodajství asi šest let a za tu dobu jsem se naučil řemeslné televizní práci. A ačkoli ty slovenské večerníčky byly trochu jiné než ty, co dělám já, hlavní nápad nepocházel ode mě, ale právě od Jindro Vlacha.

Díly jednotlivých Večerníčků mají přibližně do deseti minut. Jak dlouho vám trvá natočit jeden díl?
To je různé. Některý díl dělám jako ´sběrák´, což znamená, že nemám běžné natáčecí dny, ale prostě chodím se zvířaty každý den na hodinku dvě natáčet a pracuji na tom třeba deset dní. A některé díly pak natočím za jediný den.

Natáčení se zvířaty je postrachem většiny filmařů. A ze zvířecí říše jsou všichni vaši herci. Bylo náročné s nimi pracovat?
Já nemám klasický scénář, mám jen vymyšlené povídky a zvířatům připravuji určité situace. Snažím se, aby zareagovala tak, jak potřebuji. Naštěstí to většinou dopadne tak, jak jsem to měl v plánu, ale k tomu musím zvířata hlavně dobře znát a rozumět jim.. Dobře se mi natáčelo například s divočáky, s medvědy, na druhou stranu natáčení Kluků ze zámku s bažanty bylo asi nejhorší.

Když navštěvujete děti, znají vaše dílo?
Ano, znají je dobře. Vždy se dětí ptám, kdo moje Večerníčky viděl, a téměř pokaždé se přihlásí devět dětí z deseti.

Jak velký úspěch měly vaše Večerníčky u publika?
Dostal jsem z televize takové neveřejné hodnocení Večerníčků za posledních deset let. V první stovce jsem měl kolem šedesáti Večerníčků a v první desítce dokonce devět. Takže Méďové, Vydrýsek a další se očividně hodně líbí i dospělým.

Čím si to vysvětlujete?
Je to prostě něco jiného, živá zvířátka na obrazovce. Byl to jednoduše od Jindro Vlacha dobrý nápad.

Co plánujete natáčet dál?
Na příští rok chystám Večerníček, který by měl být takovým shrnutím těch ostatních. Madla ze seriálu Madla a Ťap má štěňata, kterým vlastně vyprávíme pohádky a do toho se promítají příběhy lišky, zajíce či srny.

Jaký z vašich zvířecích příběhů je váš nejoblíbenější?
To je těžké říci, já mám nejraději asi Tuláčka, prostě proto, že byl první.